středa 23. května 2018

Medideník - čtvrťácký duben: nejoblíbenější slovo chirurgů?

(Upozornění, v tomto příspěvku se objevuje vcelku hodně sprostých slov. Dámy prominou.) 

Stejně jako jsou různá oddělení s různými lékaři, jsou tam i různé sestry... Je zajímavý, že málokterý klinický lékař - snad nikdo - se chová ke studentům s takovym opovržením, jako některý sestry. Ne všechny, ale... 

Zatímco někde sestry dost jasně naznačují, že studenti (byť medicíny) jsou úplný hovna, někde se chovají mile a chovají se k nám jako k budoucím lékařům - s přiměřeným respektem, slušně. Vzájemně si vážíme práce toho druhýho, chováme se k tobě hezky, nešklebíme se na sebe jak kdybychom měli jehličí v zadku. Práce na takovejch odděleních jde od ruky a z pracoviště se odchází obvykle s úsměvem. A když ne s úsměvem, aspoň nemáme zkaženej celej den, protože se někdo rozhodl, že po každym našem pohybu bude protáčet oči. 




Ne, nejsme vševědoucí. My se to teprve učíme a je dost možný, že sestry toho mají nakoukáno víc. Jsou ale věci (a není jich zas tak úplně málo), které ví už student medicíny líp a komplexněji. Prostě už i na fakultě jsou situace, kdy nám, mladým dvacetiletým uchům, musít být mnohem starší sestřičky k ruce. Nedá se nic dělat. 

Je až s podivem, jak tyhle interakce s lidma dokážou ovlivnit celkovej dojem z danýho předmětu. Jestli tohle čte někdo z od nás z kliniky, nechám na sebereflexi každýho oddělení, do jaký skupiny se řadí sestry právě tam.

Chvála všem sestřičkám, který jsou usměvavý a vstřícný. Je radost se na ně usmívat nazpátek. 


Obecně

Duben byl výjimečný tim, že jsme měli dva týdny volna. Dva. Což je docela divný vzhledem k tomu, že čtvrťák je na zubnim (aspoň doposud) co do počtu vyučovacích dnů naprostá špička. Byly i ročníky, kdy měl člověk den v týdnu volno, ale to neni případ čtvrťáku, kdy se chodí do školy bez výjimky od pondělí do pátku, s minimální až neexistující možností absence (,,stáž máte jenom dva týdny, nebudete mít žádnou absenci” a takhle si vemte, že těch dvoutýdenních stáží je za sebou 10. Takže dvacet týdnů, kdy se mimopražským komplikuje chození za doktorama, po úřadech... nezavedem nějaký sick days? Nebo office days?
Na druhou stranu - klinickej kontakt s pacientem. Každej den od rána až do oběda a někde i mnohem dýl. Z kartotéky si vytáhneš náhodně pacienta a posadíš si ho. Když má kartu, přečteš si to. Když ne, je to vyšší dívčí, ale většinou jsme to zvládli.
Včetně jednoduchý terapie a návrhu dalšího ošeření. Není to zatim žádnej zázrak, ale tyvole! Už na ně aspoň nekoukám jak kdybych spadla z višně a nebojim se na ně sáhnout. 

   

Absurdita

Během (prvního) tejdne na stomatochirurgii jsem si řikala, proč jsou některý doktoři tak sprostí. Víte totiž, jaký slovo tam lítá nejčastěji, hned po ,,dobrý den" a ,,poprosím" (o kleště, šití, gelaspon...)?

Kurva.

Jednoho hezkýho čtvrtečního odpoledne jsem tahala ven zub, co fakt držel, byla to šestka vlevo dole. Vzhledem k mojí tělesné konstituci mi to dalo docela zabrat, ale pacient držel, takže pohoda.
Když jsem se celá zpocená s mým prvním opravdu ,,ne-paro" (neviklajícím se) zubem zápasila pět minut, přistihla jsem se u toho taky: pro sebe, uvnitř mojí hlavy, se mi neslo myslí polohlasné ,,kurva kurva kurva kurva kurva kurva kurva kurva kurva.....

A jak to dopadlo? Dostala jsem ho ven celýho!!!
     

Z čeho mám radost

Na paru jsem se naučila rozeznávat kyrety (to jsou nástroje, kterými se odstraňuje zubní kámen) a trochu si věřit v tom, co dělám. Zázrak to neni, ale určitě je to lepší než žádný ošetření.

Chvála bohu těm, kteří jsou ochotní k nám na výukové sály přijít a dělají nám před ošetřením modela, na kterém se dost věcí učíme...
Povim vám totiž tajemství - dvakrát rychlý zrovna nejsme.

Na paru jsme si ve chvílích, kdy nebyli pacienti, kromě měření hloubky gingiválního sulku (dásňového žlábku) drhli navzájem zuby od imaginárního zubního kamene, kterýmu už po čtyřech letech plus mínus umíme předcházet... A hlavně při frekvenci vzájemných ošetření to ani nemá šanci narůst.

Co mi vadí

Zacákaný trika od krve, která neni moje. Byly chvíle, kdy jsem záviděla lékařům, že se mají do čeho převlíct. A taky že jim to někdo vypere a vyžehlí. 
  

Hlášky

Přednášející: ,,A proč chcete pauzu na oběd?"
My: ,,No, abychom se najedli..."
Přednášející: ,,Jo aha, tak vy máte jídlo."

Pacientka přišla s bolestí do ambulance. Posadila se a na otázku, co jí trápí, odpověděla:
,,Já vím, který je to zub. Mě bolí ten zub úplně nejvíc vzadu."
Měla pravdu. Trhali jsme jí zub, který byl úplně nejvíc vzdadu. Byla to horní dvojka.

Vyučující: ,,Na dívkách je krásné to, že každá voní jinak. Jenom kuřačky smrdí všechny stejně."

Vyučující: ,,Zemana volilo 50% polulace a my se musíme smířit s tím, že nám do ordinace nebudou chodit jenom inteligentní lidi. Oni k nám budou chodit i exoti." 

A nakonec otázka do štvanice: Víte, kdo jsou z mojí (malý) zkušenosti nejlepší pacienti? 

9 komentářů:

  1. Já to vím, jsou to malčici z východu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Rusové a důchodci.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že jsi někdy zmiňovala na stories jako nejlepší pacienty starší pány :D A jinak článek pobavil!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Starší pánové a cizinci z východu, bingo! :D

      Vymazat
  4. Nejlepší jsou takoví ti tvrdí chlapi dělníci, co sice přijdou v montérkách, ale během ošetření ani neceknou, pak poděkujou a odejdou, a nejhorší jsou takoví ti chlapi alis chodící testosteron a sval místo mozku, ale fňukaj už jenom při nasazování bryndáku a při píchání drobný infiltračky sténaj jak kdybys jim tahala mozek nosní dirkou ven? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodící testosteroni nejvíc fňukaj, to je přesný :D

      Vymazat
  5. Řekla bych, že staří chlapi - určitě jsou rádi že můžou pokecat s mladou pěknou holkou a tak jsou milí a nechtějí si stěžovat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo! akorát jsem nepřišla na to, jestli je to prostě jenom pod jejich úroveň fňukat, nebo jestli mají věkem a chorobami periferní nervy postiženy natolik, že mají prostě jenom vyšší práh bolesti :D

      Vymazat