středa 27. prosince 2017

O možnostech, očekávání okolí a realitě života

Mileniálové, generace Y?

Spousta možností, co naši rodiče nebo prarodiče neměli. Cestování, kariéra, rodina, v obchodě deset druhů jedich a těch samých tenisek.  Znamená to nutně, že jsme o tolik víc šťastnější? Asi jak pro koho. Pro mě rozhodně ne. 

Charakteristikou dnešní doby je obrovská možnost volby. Ale stejně jako Orwell napsal, že ,,všechny zvířata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější", existují pro naše okolí volby ,,přijatelné a nejpřijatelnější".




Strašně mě to sere. Nevyužít možnosti je totiž taky volba. A tuhle možnost jsem si zvolila já. 

Čim víc se blížim ke konci studia (dá se o něčem takovym už ve čtvrťáku mluvit?), tím víc lidí mi pokládá otázku, jak bych to chtěla mít po škole.
Odpovídám jim popravdě. Ráda bych měla do třiceti rodinu - a tím myslim včetně dětí.

Nevěřili byste, jaký emoce to vyvolává. Pane bože, tak ona chce mít děti. Ještě před třicítkou!

Dialog pak pokaždý směřuje úplně stejně.

,,A to nechceš mít nejdřív vlastní ordinaci?" 
,,Vždyť vy mladí teď máte tolik příležitostí!" 
,,A to nechceš vidět svět, cestovat?" 
,,Na to máš přece ještě spoustu času potom." 
,,To ti toho hodně uteče v práci, jak chceš pak shánět zaměstnání?" 
(Nejvíc facepalm otázka vůbec. Viděli jste nedobrovolně nezaměstnanýho zubaře?)

Z reakcí okolí se mi zdá, jako by tohle všechno byla moje povinnost. Jako by byla neposlušný děcko, co nedělá to, co ostatní očekávají. 

Končí život narozením prvního potomka?
Je nutný navštívit do třiceti Thajsko a umět pět světových jazyků? Zaběhnout maraton do tří hodin?  Vydělat první milion? Stát se vedoucím na pracovišti? 

Dejte mi pokoj. Kam všichni lidi s tou prací spěchají? Do důchodu půjdu skoro až v sedmdesáti letech.  

Nemůže tohle všechno člověk dělat až po čtyřiceti, kdy je pořád plný života, ale má více jak desetileté děti, co bez problému pošle na tábor, zatímco jejich vrstevníci, kteří mermomocí museli před třicítkou na Bali a vyzkoušet deset různých neuspokojivých povrchních vztahů, mají doma kojence, který je ,,blokuje" do padesáti?
Vyzkoušet víc věcí je určitě fajn, ale jenom když to člověka příliš nerozptyluje.

Proč se tolik bojíme závazků, když je většinou nakonec stejně dřív nebo později vyhledáváme? S vlastním partnerem, ale taky ve formě hypotéky, stálé práce a nebo třeba dětí? Jasně, ne všichni, ale i dost zarytých odpůrců rodičovství nakonec dojde do stavu, kdy zjistí, že by nějakého toho potomka chtěli. A ono to nejde.

Záludností týhle doby je to, že člověk zapomene na to podstatný, o co tady jde. Mít kvalitní vztahy, a to nejen s partnerem a rodinou, ale i ty ,,směrem dolů", s vlastními dětmi. Že fotky z Thajska nebo Krušných hor jsou sice pěkný, ale nejsou k ničemu, když je nemáte komu ukázat. 

Nedávno jsem coby sestra při mojí pravidelný 
brigádě u paní doktorky vyslechla docela zajímavý 
rozhovor. Chtěli jsme pacientce udělat rentgen a 
tak se paní doktorka zeptala, jestli paní neni těhotná. 
Na to pacientka odpověděla, že 
,,to neee, to rozhodně ne, to až později. 
Protože teď je hodně práce a zatim 
na to nebyl vůbec čas."

Když jsem zpracovávala záznam o prohlídce do karty, všimla jsem si, že paní je 40 let.

No, na tohle si totiž člověk musí čas najít a nečekat, že jednoho dne nebude mít do čeho píchnout. 
Lidi si neuvědomujou totiž jednu důležitou věc, kterou ,,matka příroda" zařídila. Dožíváme se mnohem vyššího věku, ale je otázka, jestli je ten život taky kvalitnější. Taky vypadáme i ve vyššim věku výborně, jíme samý zdravý věci, chodíme na masáže a sportujeme.

Ale to, že člověk ve čtyřiceti vypadá na pětadvacet, neznamená, že jako pětadvacetiletý i funguje. Obzvlášť ne v týhle oblasti. 

Člověk snadno nabyde dojmu, že mít dítě ve ,,vysokym" věku je jednoduchý, protože nám to média často servírujou ve formě zaručeně přirozených početích celebrit.
Ono totiž málokdo se chlubí tim, že byl čtyřikrát na IVF, jednou na umělym přerušení těhotenství pro vývojovou vadu plodu a po večerech doma pláče, protože jim to nejde. 


Proto fandim všem, co hledají nebo našli svou druhou polovičku a snaží se vidět na druhym to lepší. Co pracujou na svym vztahu, posouvají ho dál a nehádají nebo nerozcházejí se kvůli číčovinám. A taky těm, co berou věc za ten druhý (nebo první?) konec a nenechávají se strhnout proudem a dělají s rozumem to, po čem jejich srdce touží nejvíc.

Vždycky je ale potřeba se na to dívat s odstupem a dávkou racionality. Jsou tu prostě věci, co se dají odložit. A pak taky ty, které se odložit nedají.  

52 komentářů:

  1. Och. Upřímně - je mi 19. A ty děti chci taky do 30. (Ale až po škole, upřímně.) Já osobně lidi - tedy spíše ženy - co to odkládají, nechápu. Pak nadáváji a jsou smutné a mně na FB vyskakují reklamy na dárcovství vajíček...

    Co mě ale šokovalo, bylo, když jsem se od sestry i od gynekologa de facto dozvěděla, že jsem šíleně nezodpovědná, když do sebe nechci cpat hormony. Jako - to chci být v 18 těhotná? Největší šok to byl i z toho důvodu, že ač nejsem doktor, vím, že riziková skupina budu - ale samotný doktor nad tím jen mávl rukou. Prostě se máme cpat praskama a chtít dítě po čtyřicítce a pumpovat se kvůli tomu dalším svinstvem. Nasrat, upřímně.

    A nic si z toho nedělej. Budeš mít krásné děti a to je lepší než nějaká ordinace a pár fotek z dovolené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nj, trendy a dnešní doba jsou v tomhle prostě neúprosný, uděláš něco jinak a hned je to šptaně. Myslim že v devatenácti letech je člověk dostatečně zodpovědnej a rozumnej na to, aby si sám rozhodl, co bude dělat se svym tělem. Nedej se! :)

      Vymazat
  2. Perfektní úvaha :) I když jsem o něco mladší než ty, tak přemýšlím o budoucím manželství a o dětech podobně a těší mě, že i mnoho mých vrstevnic to vnímá taky tak. Více takových článků ze života! :) Přeju šťastný nový rok a pohodový start roku 2018 ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky postupně začínám v okolí pozorovat, že se to pomaličku vrací zas k tomu rozumnýmu normálu... :) Tobě taky krásný rok 2018!

      Vymazat
  3. Naprostý souhlas!!

    OdpovědětVymazat
  4. Všechny volby jsou jen a jen na tom daném člověku a nemusí je absolutně nikomu vysvětlovat - někdo má důvod k tomu mít dítě po 30tce a chce si užít cestování, někdo chce mít rodinu brzy a tak to udělá. Každý by měl akceptovat volbu toho druhého, ale je přirozené, že ji navzájem nechápou, protože mají naprosto jiný pohled na svět a na to všechno :)
    Můj názor je takový, že mít děti odrozené do třiceti je skvělá věc, ale cestovat a užívat si je věc snad ještě lepší :D Takže ze mě bude asi taková ta matka, co děti hodí babičce a pojede si na 14 dní zregenerovat na Bali a pak si přijede spokojená a šťastná, protože nebude mít pocit, že něco zanedbává (oujéé :D :D) - ne, samozřejmě vtípek, skrz peníze se spokojím i s Řeckem :) Nicméně nechci mít ten pocit, že proto, že jsem žena, tak musím JEN pečovat o rodinu, tvořit atmosféru a uniká mi můj jak pracovní, tak i osobní život, jsem ráda, že přežitek minulosti v tomto ohledu docela zmizel a i my máme teď možnost jít s kámoškou na kafe a dort, plavat nebo zajít na tu masáž a je to všechno skvělé, a že nejsme tak svázané jen u plotny, plen a úklidu, jako třeba naše babičky a myslím, že za to bychom měly být jako ženy fakt vděčné :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, hlavně všeho s mírou a v rozumnym množství :)

      Vymazat
  5. Mám síce len 21, ale študujem medicínu a čím ďalej, tým viac z každej strany počúvam, ako je dobré mať dieťa ešte cez školu, lebo ju skončíš v 25, potom prídu atestace, PhD atď atď.. a si za zenitom.
    Nuž máme to my ženy v zdravotníctve občas ťažké. Ale aj keď spolužiačky vrtia hlavou, že dieťa neprichádza do úvahy, nakoniec v nás možno predsa zvíťazia tie materinské pudy.

    No a chcela som tým povedať: krásna úvaha a chválim Tvoj postoj! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! :) Je pravda, že naštěstí si čim dál tim víc holek uvědomuje, že rodinu chtějí a že to v pětatřiceti asi nebude úplně nejvhodnější. A tak i pár mých spolužaček otěhotnělo ještě během studia a kdo ví, jak to bude v průběhu páťáku, jestli tam pupkatých nebude víc než jedna na ročník, jak to doteď bylo obvyklé :D

      Vymazat
  6. Blondie, tak tohle je opravdu krásně napsáno! Jediná věc, co mě osobně trápí je to, že partnera najdu až, když mi bude např. 35, tím pádem budu mít dítě pozdě... Je mi 24 a zatím jsem partnera pro život nenašla, bohužel... Nejhorší je, když se mě každý ptá, jak je to možný, když jsem tak hezká, chytrá a hodná holka... Ách jo, co na tohle vždycky říct... Ale Tobě s doktorem přeju moc štěstí a lásky! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je ti dvacet čtyři a myslíš, že najdeš partnera až za devět let? Ale notak, co když ho potkáš příští týden a pak to půjde ráz na ráz? :) Takže přeju ať najdeš toho pana Božskýho co nejdřív! :)

      Vymazat
    2. Jeee, děkuju!

      Vymazat
    3. Navíc - ne vždy je fajn cíleně hledat. Občas je lepší normálně existovat, dělat to, co tě baví, netrápit se tím... A on se někdo fajn objeví. :)

      Vymazat
  7. Úplně souhlasím. Lidi se pořád někam hrnou a spěchají, přitom to nejdůležitější mají u sebe. Rodina.
    Nechápu ženský, co to takhle odkládají...vím, že společnost je někdy krutá a neustále nás do něčeho tlačí, ale my jsme ti, kteří si to musí korigovat podle sebe.

    Skvěle napsaný!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, je potřeba, aby lidi začali dělat to, co jim přijde důležitý a rozumný a ne to, co je zrovna v módě... :)

      Vymazat
  8. Mně přijde, že někteří lidi přemýšlí vytrhnutým zubem a ne mozkem... pokud si někdo pořídí dítě ve 40, pak mi přeju hodně štěstí s pubertou v 60 😂. Je to přece hnusný i vůči tomu dítěti, který bude mít rodiče k ničemu.
    Takže já blondýnku těžce obdivuji, protože pokud to myslí s tím dítětem vážně, pořádně se svým způsobem sebeobětovala pro dobro jiného 🤗

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě no, nedovedu si představit samu sebe, jak v pětačtyřiceti nebo padesáti nahánim sedmiletýho rošťáka :D Ale myslim, že v poslední době je čim dál tim víc lidí, kteří to vidí i na svých rodičích, kteří je měli relativně pozdě a chtějí to mít jinak :)

      Vymazat
  9. Ty mi čteš myšlenky! Naprosto souhlasím a perfektní úvaha. Taky bych chtěla mít do 30 odrozeno a nejen skrz to, že je to přirozenější a přesně, nemusíš na IVF a máš menší pravděpodobnost na vývojové vady. Ale i skrz to, že nechci být stará matka. Vidím to sama na sobě - mám tátu, kterému bylo 50, když jsem se narodila. A teď, v 17 letech s otcem, kterému je 67 vidím, jak je to špatné, jak s ním nevycházím, jak senilní, "chřadně", jak mi "nestačí", tomu mládí. Je to hrozně smutný vidět to a myslím, že nejen matky, ale i otcové by měli mít děti do 35. Takže moc chválím postoj! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je přesně ono no... :) Na děcko je potřeba energie, někdo to přirovnával k tomu, když jde na party 20 letá a 30 letá. Že zatímco dvacetiletá se ráno oklepe a funguje, třicetiletá se z toho vzpamatovává celý den a že mít dítě je jedna velká party :D

      Vymazat
  10. Ono se to řekne hrozně snadno, chci mít dítě brzo po škole, ale když toho životního partnera nemam, tak je to jiná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dítě můžeš mít i bez životního partnera ;)

      Vymazat
    2. Pak je to ale hrozně finančně i časově náročný a byla bych na něj a na to všechno sama.

      Vymazat
    3. Najít tu půlku, co by ti vyhovala, je fakt těžký a co si budem povídat, chce to kromě vlastního přičinění i notnou dávku štěstí... Tak ať máš to štěstí do nejdřív! :)

      Vymazat
  11. Wau. Veľmi sa mi páči, že sa konečne našiel niekto, kto sa nedal ovplyvniť dnešnými, žiaľbohu trendami. Práve kvôli spomínaným fotkám z Bali, RAW BIO Vegan Paleo jedlám, či naoko "dokonalým" životom na IG som si účet asi pred pol rokom vymazala. A som šťastnejšia :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, ano.. to je přesně ono, prosím jeden vegan toast s avokádem, vyfotit to na instagram a jedem... To že by bylo lepší se pořádně plnohodnotně najíst a najít v životě trochu klidu, nikoho nenapadne. :)

      Vymazat
  12. Tiež súhlasím :) A to viem teraz, keď som ešte na strednej :D A že to aj niekto povedal v dnešnom svete, kde väčšina si chce užiť svoju slobodu a až potom záväzky. Niektoré spolužiačky sa zo začiatku čudovali, keď som povedala, že chcem dieťa čo najskôr.
    Ako malé detsko som si povedala, že nechcem deti neskoro, lebo nechcem aby sa niekomu stalo to čo mne - že starých rodičov som si nestihla poriadne užiť, keďže tato je najmladší z rodiny a narodil sa keď jeho rodičia mali 40.
    A zas nikdy reálne neviem, kedy dieťa naozaj budem mať, tak začať čím skôr :D Poznám jednu pani, ktorá sa už zdala nádeje po 17 rokoch, že čosi bude a zrazu má bábo.
    Už/zatiaľ mi je jedno, ako to po škole bude. Ešte neviem, na akej vysokej skončím, ale všetky s takého zamerania, kde si treba robiť atestáciu alebo je PhD tak povediac povinnosť. Však to budem robiť celý život. Asi :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele ona si stejně většina lidí to PhD nakonec rozmyslí, co podstoupí to martýrium na VŠ. Ale i kdyby ne, tak se to dá určitě nějak hezky sklouit s rodinou a nebo si udělat doktorát až pak :)
      Tak držim pěsti ať ti to co nejlíp vyjde :)

      Vymazat
  13. Naprosto souhlasím. Tyhle priority si někteří srovnají asi až když je pozdě. Setkávám s s tím stejným, že vdávat se "takhle brzo" a mít děti během školy není nejchytřejší. Možná není, ale já to tak cítím, a když mám s kým ty děti mít tak mně přijde jako hrozné rouhání to neudělat. Tenhle článek by měl být povinnou četbou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, rouhání. o je přesně to slovo :) Já tvrdím, že když mám k tomu chlapa i zázemí, je fakt strašná marnivost a sobeckost dělat místo toho všechno možný, když stejně děti jednou chci a pro ně samotný bude dobrý, když budou mít mladý rodiče :D

      Vymazat
  14. No, já ti nevím. Na to, aby sis dítě pořídila, nepotřebuješ přece moře času. Vychovat ho, jo, to už je asi věc druhá.

    Ano, chci mít děti, ale určitě ne hned. Spíš až někdy, až k nim budu mít otce... I když to možná do třiceti nestihnu. Za jedno je hloupost, být s dítětem sama, a za druhé mi to nepřijde fér ani vůči tomu dítěti. A pokud figurují ve vysvětlování slova jako "firemní večírek", tak ani vůči tomu otci ne. Takže si radši počkám, třeba se někdo vhodný objeví!

    Myslím, že dneska se nikdo (a nota bene ne čtenářky tvého blogu) nemusí bát, že by byl doma u plotny, pokud nechce. Pere pračka, myje myčka a polední menu si koupíš kdekoli. Samozřejmě, pokud někdo chce být doma a chtějí to oba, je to taky jejich věc :)

    Vám držím s doktorem palce! A všechno nejlepší do dalšího roku :ú

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, trendu single matek moc nerozumím.. Ačkoli připouštim, že stít se to prostě může. To je pak lepší si chvilku počkat, aby byla rodina kompletní, jak říkáš :)

      Vymazat
  15. Ahoj Blondie, díky za inspirativní článek. Na Tvém blogu ráda prokrastinuji, i když věkově mezi tvé průměrné čtenáře nezapadám, je mi 30. Když jsem byla mladší, tak mi vůbec nedocházelo, jak moc je důležité si "zavčas" najít partnera, který má podobné životní hodnoty a se kterým se dá rozvíjet perspektivní vztah. Po třicítce je to mnohem těžší, jakkoliv různé hollywoodské filmy lakují tuto skutečnost narůžovo. Podle mého názoru je proto potřeba si co nejdříve srovnat životní hodnoty a nečekat, až bude (skoro) pozdě. Znám dvě zubní lékařky ve věku 30+, které by rády měly dítě, ale není s kým. Znám několik žen ve věku kolem pětatřiceti, které sice dítě nakonec mají, ale musely udělat opravdu VELKÝ kompromis ohledně výběru partnera, jedna dokonce musela na IVF s darovaným vajíčkem. A to snad nikdo nechce. Proto bych chtěla apelovat na čtenářky studentského věku, ať si pořádně rozmyslí, co vlastně od života chtějí, a jestli jim odkládání vážného vztahu / založení rodiny opravdu stojí za to.
    A jak částečně zmiňuješ ve Tvém článku, je potřeba na tom zapracovat, udržovat si v rámci možností pěkný vzhled, chodit mezi lidi. Drahé polovičky nepadají z nebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je 29 a měla jsem to podobně, jako ty. Studium, cestování, pár nevydařených vztahů, protože jsem si nesrovnala priority a neurčila, co vlastně od partnera a od vztahu chci. A teď mám pocit, že mi ujel vlak. Říkám si, co když už nepotkám toho pravého, se kterým budu moci založit rodinu :-/

      Vymazat
  16. To samé ale platí i pro muže. Také by s tím založením rodiny neměli otálet, aby dítě mělo mladého aktivního otce a ne nějakého starého bručouna. A pro ty nezadané ženy 35 let a výš, co touží po dítěti: najděte si mladšího muže, snáze s ním otěhotníte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nejde takhle úplně paušalizovat, pravda to být tak úplně nemusí. Ženy v tomto stárnou několikanásobně rychleji než muži :)

      Vymazat
  17. Úplne súhlasím. Tento problém riešim už dlho, nakoľko som na medicínu nastúpila pomerne neskôr ako ostatní (9.ročník a 5-ročná bilingválka) a všetci pred medicínou riešili, že deti budem mať určite po 40tke týmto štýlom, lebo kým skončím školu, vybudujem kariéru atď, tak to potrvá, dokonca mi povedali, že teda ak chceš dieťa do 30tky zabudni na medinu. Takže tvoj názor povzbudil a zároveň potešil, že nie som jediná takto zmýšľajúca :) A podľa počtu komentárov vidím, že je nás celkom veľa :) Veľké ďakujem, že si túto tému otvorila a prajem krásny rok 2018 :)

    OdpovědětVymazat
  18. Moji rodiče se brali po předchozím manželství a dětech a měli mě a ségru teda až v pozdním věku (mamka 35 a taťka 44) a celé dětství jsem pociťovala rozdíl. O víkendech jsme nejezdili na kole, na výlety, rodiče nám zdravotně nestačili. Prarodiče jsem skoro nezažila a taky byli už moc staří na nějaké hraní. A z toho důvodu bych to nikdy nechtěla udělat svým dětem.
    Jenže jsem šla na výšku o rok později, minulý rok jsem podělala zkoušku a tak teď rok sedím na zadku doma a čekám na státnice, plánuji Mgr a než se pak s přítelem vezmeme a vyděláme peníze na společné bydlení, tak mi bude 28 a víc.
    Jenže zatím se vůbec necítím na dítě. Je mi 23, ale vnímám sebe samu jako dítě. A i kdybych chtěla mít mimčo při studiu, tak to na mém oboru není možné. Většina předmětů zahrnuje laborky a do těch je vstup těhotným zakázán. Takže jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mela jsem to stejne. Byt tebou bych v klidu dodelala skolu a potom se zabyvala mimcem. :) nikam to neutece a hlavni je aby ses na to citila

      Vymazat
    2. Nějak to dopadne, uvidíš :) Myslim že ty biologický hodiny začínaj tikat každý trochu jinak. Taky jsem dlouho těm touhám nerozumněla, ale jednoho dne jako by mi v hlavě něco překlaplo a najednou jsem se na to začala cítit. Uvidíš sama :)

      Vymazat
  19. Tohle je opravdu moc krásně napsané, děkuji za to :) Je moc hezké se moct zastavit, začíst a trošku pookřát při myšlence, že ten všudypřítomný tlak PoznávejCestujPodnikejUžívejsi nevnímám sama :) Ale je to opravdu jen asi v našich hlavách, celá tahle představa 100% naplněného mládí. Ale co potom? Mám pocit, že se snažíme i sami před sebou tak trochu předstírat, že život po čtyřicítce už neexistuje a už před pětatřicítkou je tedy žádoucí mít všechno užité a teprv potom začít řešit rodinu a ten zbytek. Někdy do těch představ sama padám, a je příjemné si čas od času přečíst něco, co mi připomene, že to takhle nemusíme mít :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promin ale kdy si zivot uzivas vic nez ve 25 napriklad? Tak je jasne ze mnoho lidi nechce ten elan a energii investovat do deti ale neco si uzit. Nemluve o tom, na kolik dite vyjde penez, tak to pak na nejake uzivani moc nezbude.

      Vymazat
    2. Vtip je v tom, že když se ptají pětatřicátníků a čtyřicátníků, jak vnímají svůj život, tak rozhodně neodpovídají, že nejlepší to bylo v pětadvaceti a že teď je to o ničem, většinou naopak. Jde to ruku v ruce i s financemi.
      Takže jo, v pětadvaceti má člověk nejvíce energie (ideál mít děti), ale v pozdějším věku svůj život vnímá jako mnohem plnohodnotnější, ale o to s menší náladou vstávat ve tři v noci ke kojencovi :)

      Vymazat
  20. Ahoj, fajn článek, ale přijde mi, že si trochu protiřečíš. Vadí ti, když se ti někdo diví, že chceš mít dítě do 30 a napadá to, ale zároveň ty sama napadáš ty, kteří to dítě po té třicítce mají. Chtělo by to víc respektovat volbu ostatních. Zároveň je spousta lidí, kteří děti nechtějí a umí si naplnit život něčím jiným, ne klasikou jako je škola, svatba, dítě. Což, přiznejme si, není také nic špatného v dnešním přelidněném světě. Ale díky za tvůj pohled, není špatné se podívat na různé názory ostatních.

    OdpovědětVymazat
  21. Velice hezký a trefný článek. Já se sice pohybuji v "protiproudu" - dobrovolné bezdětnosti, jelikož jsem velký introvert s nevalným postojem k dětem, ale musím říci, že někteří jsou dosti nevybíraví. V tvém případě se diví, že chceš být mladá maminka a v tom mém mi zase vnucují, že bych se neměla věnovat tolik studiu a radši se zaměřit na rodinu. Přestože je mi teprve devatenáct. Většinou si vyslechnu přednášku poté, co se dozví, že si přeji studovat něco, co zabere ještě minimálně osm let. Někteří lidé jsou zvláštní. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro společnost je evidentně nepřijatelné ani jedno a nejradši by vyhlásili referendum, kde by se rozhodovala, kdy má doytčná dodělat školu, založit rodinu... :D Důležitý je sice poslouchat názory ostatních a přemýšlet nad jejich argumenty, ale zároveň si od nikoho nenechat do svýho života kecat.

      Vymazat
  22. Naprosto souhlasím! Někdy si připadám až provinile, když přiznávám, že mě neláká cestovat za žádnou divočinou. Že chci práci, dva tři roky praxe, a pak na mateřskou. Kdybych pro svou práci nepotřebovala VŠ, tak už dítě mám. Všichni si mysleli, že když mám samé jedničky, tak jsem asi hrozně ambiciózní a budu dělat... já nevím, co si mysleli, že budu dělat. :-D
    Ono totiž nejde jen o rodiče a děti, ale taky o prarodiče a vnuky. Mám prchavé vzpomínky už z babiččiny oslavy padesátin. Měla jsem mladou mámu, mladé prarodiče, a oni na mě měli spoustu sil. Měli jsme pro sebe mnoho let, které jsme si mohli společně užít. Chci svým dětem dopřát totéž. Zajímalo by mě, kolik lidí, kteří mají v 35 letech na dítě ještě čas, si uvědomuje, že jejich dítko může být stejné. Budou pak ve svých 70 stejně tolerantní, že na vnoučata je ještě čas, nebo se začnou obávat, že se jich nemusí dožít?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vědkyni, určitě vědkyni! :D Jo, ono je to asi daný tou školou. Když někomu tohle řeknu, vytřeští na mě oči, protože přece studuju medicínu. A holky, co studujou medicínu, přece nemaj chtít rodinu brzo, žejo :D
      Mladí rodiče jsou super... Já takový štěstí neměla, ačkoli rodiče nějak extra staří nejsou, ale jsem ráda, že to tak někdo má a užil si dětství.
      A jo, s těmi vnoučaty v sedmdesáti.. to je dobrej argument :)

      Vymazat
  23. Neber to jako narážku, vůbec to nemyslím zle, ale jako medička máš pracovní uplatnění daný, kariéru tak nějak nalinkovanou a víš, že práci seženeš. Někdo se v pětadvaceti ještě hledá, neví, co by vlastně chtěl dělat, teprve si shání první práci, projde řadou oborů, pak mu samozřejmě trvá, než si něco vydělá, protože s prckem v pronajatý garsonce a každoměsíčním počítáním koruny, aby bylo na plínky, to není úplná sranda. No a to pak odsouvá i ty děti, jak tady psala slečna, tak po dvacítce mnoho lidí holt sebe samo ještě jako dítě vnímá.

    Sama patřím do tábora, kterému děti trochu něco začaly říkat až okolo dvaceti. Nikdy jsem nebyla ten typ, který se s nadšením vrhá na kočárky. :) Už tenkrát jsem si říkala, že o vlastních dětech začnu přemýšlet tak v pětatřiceti... Zatím mě biologický hodiny fakt nepostihly a uvidíme, jestli ty děti taky bude jednou s kým mít. Se současným protějškem to máme tak, že děti nás v téhle fázi nezajímají ani jednoho. Třeba se ten názor někdy rozdělí a pak uvidíme, koho si budu hledat a jestli to s dětma dopadne.

    OdpovědětVymazat