pátek 30. června 2017

Jak a proč jsem si vybrala zubní - aneb co vám nikdo nepoví

Nikdy jsou to vlastně pořádně nevysvětlila. Uvědomila jsem si to po tom, co jsem si všimla, že mi na asku nebo na instagramu často kladete právě tuhle otázku.

,,Proč sis vybrala zrovna zubní?"

Myslim, že po třech ročnících studia a necelých třech letech blogování o tomhle martýriu bych mohla konečně osvětlit, jak jsem došla vůbec do tohohle ,,stavu" nazývající se honosně ,,studentka zubního lékařství".

Je dost možný, že se v tomhle článku objeví něco, co už na mym blogu zaznělo hodněkrát, ale taky doufám, že vám dneska odkryju i ty nejskrytější pohnutky, který mě dostaly do týhle party lidí. A taky že naštvu pár lidí a sluníčkářů, páč to bych nebyla já, kdybych někoho nepohoršila.

Vezměme to ale chronologicky.

Nikdy jsem nechtěla bejt zubařkou, vždycky jsem věděla, že budu zubařkou

Byla jsem docela přemýšlivý a taky prudivý dítě. Snad bych o sobě i mohla říct, že ve třídě jsem (aspoň za základce :D) patřila k těm pozornějším. Taky jsem měla od malička ráda peníze. Projevovalo se to mimo jiné i tak, že když jsem si našetřila těch svých pár pětikorun a desetikorun, naházela jsem si je  do vany, abych se ,,koupala v penězích."
 (Teď teprv doopravdy vidíte, s kym máte tu čest. Mimochodem, taky jste jako malí ve školce soutěžili, kdo dočůrá dál?)

To o mně rodiče samozřejmě věděli a tak, když jsem se pozděj začala trochu víc zajímat o to, co bych mohla dělat, rodiče mi navrhli, abych byla zubařka. Že prý mám na to předpoklady. Nejsem úplně blbá, docela mi to jde rukama a s penězma si taky poradim. 

(Nerada bych vás tady uvedla do mylný představy, že zubař vyleze školu a 
vydělává 70 tisíc měsíčně. Obvykle je rád, když si vydělá dvacet tisíc.
 Větší výdělky můžou (ale taky nemusí) přijít až mnohem později, 
cca 10 let po škole - samozřejmě bez pauz na mateřskou atd...)

Nějak jsem se toho tenkrát chytla. Takže když se mě někdo teď zeptá, jestli jsem vždycky chtěla bejt zubařkou, tak odpovídám, že jsem vždycky věděla, že budu zubařka. Snila jsem někdy o tom, že lidem budu vrtat zuby? Ne. Představovala jsem si někdy, že budu lítat v bílym, všichni mi budou řikat ,,paní doktorko"  a budou při tom na mě hodný? Jasně že jo.

Na střední jsem byla za lůzr

Během střední jsem na to nějak zapomněla. Ale pak ve třeťáku jsem musela začít řešit, jaký si dám volitelný předměty a hlavně to, kam si dám přihlášku na vysokou školu. 
Zvažovala jsem samý přírodní obory - přírodovedecká fakulta, snad i nějaká optometrie, chemie - a medicína. Ale vzhledem k tomu, že jsem nebyla na střední zázračnej student, tak jsem měla značný pochyby o tom, jestli bych medicínu vlastně zvládla. Postupně jsem od toho nápadu teda upustila.

Co mě ale přimělo o nápadu jít na medicínu znova reálně uvažovat?  Dozvěděla jsem se, že o mně jeden známý mých rodičů prohlásil, že mě je škoda a že kdybych na sobě zapracovala, měla bych na to. Pár dní mi to nedalo spát. Nikdo nechce promrhat svůj, byť malej potenciál.

Ale to, co mě nakonec dorazilo a donutilo na sobě makat, byl jeden zážitek v června 2013. Měli jsme zrovna hodinu biologie a na chodbu si bývalá studentka vytáhla naší učitelku, aby jí řekla, že se dostala na zubní do Plzně. Když se vrátila znova k vyučování, měla úplně jinej výraz. Takhle hrdou učitelku jsem snad nikdy neviděla. A tak jsem si řekla, že do toho jdu. Že když ona, tak já taky.

O studiu a všech přípravách na přijímačky jsem napsala (deseti)tisíce slov tady, tady tady a nebo tady :)


Motivace jít studovat zubní visela na pár jednoduchejch faktech

Co mě ale vedlo k tomu, abych si vybrala obor, kterej vás předurčuje k tomu celou profesní kariéru někomu čumět do huby, čichat smrad z parodontologicky postiženýho chrupu, ale taky modelovat nebo skoro až sochat nový zuby z nulovýho základu, řezat čelistní abscesy, předepisovat na ně antibiotika, mladejm holkám lepit estetický fasety na přední řezáky, trhat osmičky, snažit se včas zachytit rakovinu dutiny ústní a nebo čistit kořenový kanálky a doufat, že to pomůže a zub se nebude muset vyškubnout?

Teď asi zbořim hodně lidem jejich ideály o tom, kterak si lékaři vybírají školu podle toho, že chtějí pomáhat lidem nebo milujou morfologii premolárů.

Pojďme se teda na to podívat z tý racionální stránky. A taky vám to konečně možná někdo řekne popravdě.

Moje motivace byla postavená na pár základních pilířích  - Získání respektu, slušnej výdělek, krátká doba studia, žádný atestace, titul s ,,Dr." na konci, nastavitelná pracovní doba ve stylu ,,být svým vlastním pánem", že to je pořád ještě medicína, ale zas tak často vám tam nikdo neumře, sklubitelnost s rodinou a obecně práce příznivější pro ženy, stejně tak jako žádný noční služby, vidina o dost jednoduššího studia oproti všeobecnému lékařství (Haha.), užší kolektiv při studiu.

(Když jsem se teď chtěla poradit s přítelem (MUDr.),
 co se dá považovat za hlavní výhody zubního, začal 
tu skandovat ,,Peníze a nesloužit, peníze a nesloužit."
 Takže asi takhle je na tom český zdravotnictví :D)

Představa versus skutečnost aneb jak je to doopravdy

Ten hlavní důvod, proč jsem začala vážněji uvažovat o studiu zubního, byly peníze (hejty v komentářích za tři, dva, jedna...). Až na fakultě jsem zjistila, že to neni ani zdaleka tak růžový, jak jsem si na střední malovala. Že minimálně deset let po škole bude ten výdělek jako u každý jiný práce. Což se časem teda může změnit a já v to doufám:), ale v dohledný době to fakt nebude.

Rozhodně se teď ale nedá říct, že by byly prachy to hlavní, kvůli čemu studuju, stejně tak jako to nebude rozhodně to jediný, pro co pak tu práci budu dělat. Primárně a pouze pro prachy by se myslim nemělo dělat nic, protože to člověka děsně otráví a pak to taky podle toho vypadá, na druhou stranu z dobrýho pocitu se nenajíš ani nepošleš dítě na tábor.


Ve starym Řecku byli lékaři jedni z nejmajetnějších ve vesnici, 
protože to jsou to nejpotřebnější. Být lékař je pro většinu lidí
 po pěti letech praxe úplně stejná práce jako pro účetní její 
práce v bance, takže neni důvod, proč by jakejkoli 
(vysoko)školák neměl nárok na odpovídající odměnu. 

Takže můj postoj a vhled do problematiky peněz se během studia dost změnit a zatímco před vysokou školou to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si tenhle divnej obor vybrala, rozhodně to neni to, kvůli čemu byste byli ochotný na vysoký trávit hodiny a hodiny nad učebnicema a prostě něco, co by vás udrželo na tak těžký škole. Ale určitou, ač zlomkovou roli to hraje, to zas ať nekecám. Ten hlavní důvod, proč už chci mít po vysoký je ten, že už prostě jenom chci konec :)

Zubní pro mě bylo taky určitou formou hecu. Dostat se mezi nejlepší tři procenta uchazečů? Bejt jednou z těch padesáti, kterou vezmou z víc než tisíce uchazečů? Dokázat těm sráčům ze střední, co mě pomlouvali, že na to mám?
Vzhledem k tomu, že moje známky na gymplu byly spíš průměrný, mě měli všichni zakódovanou jako tu, co asi nebude dělat v životě nic extra. Dost se o mě šuškalo, že zrovna to chci zkusit, že to nezvládnu, protože je to samozřejmě podplacený a tři procenta úspěšnost = žádná úspěšnost. Byl fajn pocit se dostat. Bylo to pro mě takový malý velký vítězství. Ale to jsem ještě ani z části netušila, že timhle to všechno teprve začíná.


Jako holku mě samozřejmě taky dost zajímalo, jak to budu zvládat s rodinou a těmahle ženskejma věcma. Na zubnim je fajn to, že se studuje (v ideálním případě) jenom pět let a po ukončení studia nejsou nutně vyžadovány žádný atestace a podobný záležitosti, který tu biologicky delikátně načasovanou záležitost, jakou je rozmnožování, docela zdržujou. Jsem toho názoru, že děti můžu mít jenom do určitýho věku, zatímco pracovat můžu celej život. A ta tohle bylo to, co mi nakonec ukázalo, že jít cestou všeobecný medicíny nebude nic pro mě. Je dost žen, který zvládly mít děti třeba při medicíně (většinou neplánovaně) nebo brzo po ukončení studia, ale myslim si, že to je o dost těžší, než když je dotyčná zubní lékařka.

Proč to tu píšu? 
Protože ať už si to připouštíte nebo ne, otázku 
dětí bude řešit za pár let většina z nás.
 Neni od věci to promyslet dopředu.



Stejně jsou na tom i noční služby, což neni vůbec procházka růžovym sadem. ,,Znám" to hned z první ruky od doktora. Vždycky ráno, když se vrátí domů, je úplně vyšťavenej a mrtvej a to jeho obor neni tim nejnáročnějšim v medicíně co se služeb týče. Když o tom přemejšlim, tak být doma ve dvou doktorech, kdy každý má svoje služby, by fakt nebylo jednoduchý. Buď bychom se skoro neviděli a nebo by neměl kdo v noci hlídat děti... Pokud bychom se teda při těch všech službách někdy při tý večerní činnosti, kterou se vyráběj děti, vůbec potkali.
Přijde mi strašně fajn, že až budu mít svojí vlastní ordinaci, naplánuju si ten den podle sebe. Třeba i včetně pauz na svačinu nebo odběhnutí na úřad. 

Jak je to s tou náročností studia? Pravda je ta, že v leckterých předmětech se nám jako zubařům leccost odpustí (když si na anatomii vytáhnete třeba kotník a nebudete to jako student zubního moc umět, dá se přimhouřit oko). Na druhou stranu máme kromě všech všeobecných předmětů navíc zubařské předměty, u nichž jde většinou o každý slovíčko a za neznalost se trestá trvdě. Takže v prvních ročnících studia, kde se musí skloubit jak to všeobecné vzdělání, tak to zubařské, je rozvrh dost natřískanej. Většina zubařských praktik totiž má (oprávněně) bohatou časovou dotaci. Teď po třeťáku s povděkem kvituju, že mi zbývají už jenom dva roky studia. Věřte tomu.

Občas mě samozřejmě mrzelo, že nejsem součástí tý ,,velký" medicíny a pohybuju se na podobnym pomyslnym okraji, jako třeba oční. Postupem času jsem ale přišla na to, že tenhle můj dojem byl docela mylnej. Žádnej medicínskej obor neni na okraji. Sice kromě apexlokátoru nepípá ve stomatologický ordinaci skoro nic - žádný EKG ani jiný přístroje monitorující vitální funkce - na druhou stranu i v zubnim jde někdy o život, a to bez jakýkoli nadsázky.

A kolektiv? Nejlepší, co jsem kdy zažila.



Kolem a kolem

Moje volba zubního lékařství byla ta trochu jako sňatek z rozumu. Nám dvěma to se zubnim  ale zatim klape. Nedá se říct, že by to první dva roky byla nějaká velká láska. Ale ve třeťáku, když už se člověk k něčemu dostal a nechali ho píchat anestetie, řezat do pacientů a nebo opravovat zuby, najednou to do sebe nějak zaklaplo. To, co jsem se těch prvních dvou a půl letech učila, najednou mělo svůj význam a já jsem děsně ráda za to, co jsem si vybrala. Mám před sebou vidinu ještě dvou let studia, který doufám vyústěj v hezkej a zaslouženej titul a já se budu moct vrhnout do práce. A nebo taky do něčeho úplně jinýho, ale k životu neodmyslitelnýho :)

39 komentářů:

  1. Ďakujem za článok :) Už som na 100 % rozhodnutá pre zubné, (včera som ti písala na ask) :D

    OdpovědětVymazat
  2. Kámo, jde vidět, že jsi za ty dva roky úplně "rozumem" někde jinde 😂 Když si vzpomenu na článek všeobecné vs. zubní 2, musím se smát 😊 Tohle je moc hezky, upřímně a objektivně napsané, každý obor má své plusy a mínusy a abys to mohla dělat, musíš to mít ráda a to ty máš! Těším se na článek v tuto dobu za další 2 roky (i když ti budu NAHLAS závidět 😂) ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nooo já doufám, že to nějak dokopu ještě za ty dva roky teda :D Chtěla jsem to napsat fakt upřímně, protože keců okolo bylo porstě už dost :D

      Vymazat
  3. Super článek, mám to docela podobně jako ty :) Lákají mě peníze, což jsi mi teda trochu vyvrátila :D, ale hlavně ten respekt, volitelná pracovní doba, čas na rodinu, praktičnost toho oboru taky jistota práce :) Docela se, ale bojím, že nebudu dobrej zubař :/ a taky, že nebudu zvládat ty kvanta učení...
    Taky přemýšlím, jestli nemám jít na všeobko, aby mi to pak nebylo líto a jestli by mě to třeba nebavilo víc, ale díky tobě se pořád utvrzuju v tom, že zubařina není žádnej méněcenej obor a je taky potřeba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kvanta učení a ta zručnost děsí všechny, ale nakonec to drtivá většina zvládne :) To by asi nebylo normální, kdyby se toho člověk nebál :)
      Jsem ráda, že ti pomáhám v rozhodování, ať už se rozhodneš nakonec pro cokoli.

      Vymazat
  4. Anoo, díky za tenhle článek! Mám vybráno, že chci na zuby, ale nejsem schopná lidem vysvětlit, proč. A ty mi tady mluvíš přímo z duše, přesně kvůli těmto důvodům chci na zuby. Tak, a teď jsem schopná to už normálne vysvětlit :D

    OdpovědětVymazat
  5. Super clanek člověka s nadhledem :) Těším do tretaku, až to taky zaklapne :) ale už letos to bylo fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě v tom třeťáku fakt něco překlaplo a najednou to sedělo :) Snad to bude taky tak u tebe :)

      Vymazat
  6. Ahoj, ty (nebo jakejkoliv absolvent MDDr.) si tedy po promoci můžeš rovnou založit vlastní ordinaci - nemusíš pracovat pod dohledem? Myslíš, že budou lidi chodit k nezkušené zubařce...? A kde vezmeš peníze na tu ordinaci?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, je potřeba dělat ,,po někym" do doby, než si neuděláš jeden kurz od Český stomatologický kliniky :) Ale to znamená mít třeba vedle někoho ordinaci, kdo tě bude jakoby zaměstnávat, kvůli papírům, ale pracovat můžeš bez přímýho dohledu. Jinak leckdy je lepší ,,nezkušený absulvent" než šedesátiletá zubařka. Technologie jdou dost dopředu a upřímně bych radši sama šla k někomu těsně po škole než k někomu, kdo už vypadl z přehledu a nezajímá se o nejnovější postupy, protože ty starý postupy dokonce můžou pacienta poškodit. Já osobně hned po škole nechci pracovat úplně sama na sebe, nicméně neznám nikoho, kdo by si na svojí ordinaci nepůjčil, pokud pracuje ve svém. Banky fakt nemaj absolutní problém půjčit stomatologovi dva mega na ordinaci - maj docela jistotu splácení.

      Vymazat
    2. Psala jsi, že po škole zubař vydělá 20 000. Jak z toho chceš splácet hypotéku a normálně žít? Nehledě na to, že chceš brzo po škole děti.

      Vymazat
    3. Na ty vdaje přece nebudu sama... :) a je rozdíl jestli máš dva příjmy a nebo jeden.

      Vymazat
    4. A co když na ně budeš sama? Zamyslela ses někdy nad tím, že se můžete rozejít nebo že se mu třeba něco stane? Takovej je život...

      Vymazat
    5. :'-DDD tak to je ovšem pádnej argument, honem všichni odejděme z medicíny...

      Vymazat
    6. Asi když se dokáže uživit prodavačka - matka samoživitelka a nějak to zvládá, tak na zubárně/medině to zas tak špatné nebude, nemyslíš? 😉

      Vymazat
    7. Nýmandky z nižších ročníků vylezly, aby nám sdělily životní pravdu, děkujeme. Samoživitelky ráno chodí uklízet kanceláře, pak do práce a večer si přivydělávají vlastním tělem. Umíš si tak představit Blocku, která se hadru štítí a sex jí taky nebaví a dělá ho jen, když musí? Ta by se jako samoživitelka zhroutila hned první den, když by zjistila, že si nemůže koupit nové značkové hadříky a stopadesáté botičky a vysedávat po kavárnách.

      Vymazat
    8. Wohoooo a já ti děkuji 😂😂 Vážně moc. Dnes se ti dokonale podařilo rozptýlit mi pozornost a odbourat předzkouškový stres 😊 Tímto komentářem i tím na mém asku 😉 Dobře jsem se nad tím pobavila 😄😄...

      Vymazat
    9. A proto jsi ask zrušila?

      Vymazat
    10. Dětem nedávno začaly letní prázdniny a děsně se nudí, viď anonymní z 13:12 a z asku Nadšené. :-D Achjo :)

      Vymazat
    11. Tohle je fakt jako řeč s kozou, to se nedá :)

      Vymazat
  7. Ahoj, myslis predpokladam komoru - ne kliniku. Chtel sem se zeptat jak ten kurz probiha (a co to vlastne je za kurz) - nedokazu si to vubec predstavit. Kdybys mela nejaly info, diky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jj komoru, přepsala jsem se :) Moc jsem to nezkoumala, nicméně jde o soubor přednášek a workshopů zakončený zkouškou :)

      Vymazat
    2. jo to zni o trochu lip nez atestace :D

      Vymazat
    3. Napsala jsem to blbě :) Pracovat můžeš po škole sám hned (nicméně málokdo si na to troufne), nicméně kurz od ČSK (třeba ,,praktický zubní lékař") zajístí stomatologovi to, že za určitý výkony dostane od pojišťovny víc peněz, pokud s ní má smlouvu :)

      Vymazat
  8. Cenim uprimnost na maximum! A stejne mi nejde do hlavy, zes byla na stredni prumerna, vsak dle clanku tady mas tu poradnost, pili a nejlepsi vysledky v krvi, no neee? :D Kazdopadne preju hodne zdaru a zasobuj nas clanky porad dal :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele já nevim, jakym mechanismem jsem pořád ještě na VŠ a zvládám to :D ale nestěžuju si :))) Děkuju, budu se snažit psát dál :)

      Vymazat
  9. No a nebo třeba bude mít rovnou sto tisíc, zdědí barák na Václaváku po pratetičce, o které nikdy neslyšela, a vyhraje ve Sportce :D (tím se zatím uklidňuju já) :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. 20 tisíc po škole....jo, asi v prvních pár měsících. Pak narůstaj výkony a taky jejich složitost. Začátečnický plombičky začnou doplňovat složitý 4 kanálový enda, rozsáhlejší protetický rekonstrukce chrupu a podobně. Prodlužuje se pracovní doba. A to mluvím z mé zkušenosti v Brně. V Praze budou fixní mzdy + procenta z celkové tržby ještě o dost lepší. Myslím si, že i zubař těsně po vysoké se velmi slušně uživí a mzda má navíc progresivní růst v čase - a to dost rychlý. Bloncka je navíc hodně pracovitá a aktivní a i když by mohla, neválí si šunky doma, ale jde školit hygienu. A to i když by se "měla" učit... (Mnozí žádnou brigošku nemaj a ještě si stěžují, jak nemaj čas na učení)...

    Zubaři sobě, čus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. poslední věta - jo, třeba Nadšená :-D

      Vymazat
    2. Jj, v Praze podle ohlasu spolužáků to většinou funguje taky tak že dávají fix a pak procenta z výdělku... samozřejmě člověk se časem zlepšuje a zrychluje.
      Já ale pracovat v Praze nebudu, takže si radši nemaluju předem nějaký růžový scénáře, protože realita pak může bejt jiná :D Nicméně o to, že bych se neuživila, starost nemám :)
      Zdravím kolegu.

      Vymazat
    3. Anonymní jistě měl(a) během celého studia samá áčka, a do toho stíhal(a) všechny brigády. které se namanuly. Panebože, vzpamatuj se, nebo tě ta tvá negativní energie a zášť jednou pohltí úplně. Tímto Ti děkuji jako pravidelný čtenář Nadšené, protože zrušila blog. Jsi fakt borec/borka! Doufám, že se ti už dostavil pocit zadostiučinění...

      Vymazat
  12. Můj ty bože, ámen! Moc se mi líbí, jak jsi to tak otevřeně napsala :)
    Moc nechápu, proč je dnes tak těžké říct, že peníze jsou důležité. Někteří lidé se na vás pak akorát dívají jak na bezcharakterního hada, jehož svět se točí jen kolem peněz. Přitom člověku jde jen o to, aby nemusel při nákupu přepočítávat každou korunu a přemýšlet, jestli může nebo nemůže koupit dítěti nové boty.

    OdpovědětVymazat
  13. Upřímnost nade vše. Na výdělky zubařů (ani těch začínajících) bych si asi nestěžovala (stačí kouknout na absolventy všeo...), ale zase titul MUDr. zubařovi nikdo nedá :) Ne nadarmo se u náš říká, že na zuby chodí lidi kvůli penězům a ono to tak opravdu je, viz tvůj článek. Jen konstatuju fakta, absolutně neříkám, jestli je to špatně nebo dobře, na to ať si každý udělá názor sám :)

    OdpovědětVymazat
  14. Super! Upřímně a vtipně! 👍🏽🤓

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Bloncko, super článek!
    Připadám si malinko jako blázen, já chtěla na zubárnu od 6 let právě kvůli tomu, že jsem totální úchyl přes zuby, přes každej jejich hrbolek, fascinujou mě rovnátka, v drogerce se zastavuju u kartáčků, každého poučuju, v čem je každej konkrétní kartáček pitomej :D
    Nicméně mám špatný klouby (hodně brutální syndrom hypermobility) a zubárna mi byla zakázana ortopedem.. :/ Tak jsem skončila na informatice a čekám, co dál život přinese. Tak nakonec to snad nebude tak špatný.
    Každopádně přeju, ať se ti daří a nabírej síly na čtvrťák! :)

    OdpovědětVymazat