pondělí 6. března 2017

Organizace času & diářování

Tohle je jeden z těch článků, o který jste si psali tak moc, že jste mě prosbami o něj skoro ubombardovali. Nevím, jestli jsem ta pravá osoba pro to, abych někomu radila, jak má nakládat s časem. Chronicky nestíhám tramvaje, který chci. A dřív jsem byla extrémně neorganizovaná. V poslední době jsem závislá na sociálních sítích. 

Nicméně budu vycházet z předpokladu, že většina mých čtenářů je mladší než já a tudíž i kdybych měla jenom o pár let více zkušeností a neměla žádný jiný předpoklad k tomu být vaším ,,guru", třeba to bude někomu k užitku.

Tenhle článek se bude dost týkat diáře, který je pro mě osobně naprosou nutností a myslim, že to tak má hromada dalších lidí. Když nic jinýho, diářování je v poslední době trend.



Je na místě říct, že každýmu vyhovuje jinej typ zaznamenávání. Někdo volí elektronickou formu, někdo papírovou a je fakt úplně na vás, který z těchto forem dáte přednost. Špatná neni ani jedna. Já budu ve článku popisovat moje metody, třeba vás to inspiruje. 

Osobně jsem jela na elektronickym diáři někdy ve třeťáku na gymplu, psala jsem si v tý době jen tři věci: úkoly, testy a brigádu. Chodila jsem pomáhat do jednoho obchodu s oblečenim, takže jsem si psala, který dny a na kolik hodin do obchodu jdu.
Elektronickej koncept jsem ve čtvrťáku opustila, protože mi to přišlo značně nepraktický. Jelikož jsem měla diář v tabletu, často mi trvalo strašně dlouho naklikat správný časový údaje do diáře a ještě k tomu napsat popisek, nehledě na počet překliků, kdy jsem pak přišla do práce jindy, než jsem měla. Takže jsem přešla na papírovej diář, kde stačí jenom nalistovat (chytrá osoba si pořídí záložku) a pak může směle psát.

Zatim jsem každej rok měla jinej diář.
Momentálně mám Doller a uvidíme, jestli u něj zůstanu i příští rok. Jsem mrcha přelétavá a rychle mě věci omrzí :) Rok předtím jsem měla diář od Kikki-K. Hodně často jste se mě na něj ptali, jak moc se vám líbil. U Dollera mi vadí, že ho má každej druhej, ale vnitřní koncept je super. Pokud chcete dobrej českej výrobek, doporučuju kouknout i na Cleverminds nebo Momenteeczech, pokud jste dívčina romantická. 
Nicméně zpět k tomu vnitřku diářů, což je to nejdůležitější.

Tím hlavním, co po diáři vyžaduju, je měsíční přehled před každym měsícem. Pro mě je to alfa a omega mýho plánování, místo, kam koukám snad úplně nejčastěji. 

Přijde mi to jako ta nejpřehlednější část diáře, protože vidim hned několik týdnů dohromady a nemám pak tendenci přeceňovat svoje schopnosti, což se mi při plánování na týdenní stránky stávalo - neměla jsem časové rezervy (abych mohla v klidu brouzdat po netu, žejo...) 

Je pár věcí, co si do přehledu píšu vždycky: 

  • první na ráně jsou většinou dlouhá školní praktika (dejme tomu více než 3 hodiny trvající), přednášky, na které mám v plánu jít, zkoušky a testy
  • společenské akce - party, schůzky, kolaudačky, večírky, oběd s rodičema a podobně. Dál si tam plánuju 
  • moje cesty do Palerma za rodičema, protože bych se jinak do mého rodného města nedostala. Je třeba si na to vyhradit čas dopředu. Krom toho si tam píšu 
  • doktorovo služby, abych měla přehled, kdy budu doma sama -  jak nakoupit jídlo na tejden dopředu (protože můj drahej žere jako kdyby byl bezednej, takže když toho nakoupim víc a on slouží, doma se mi to kazí:D) nebo si tam naplánuju schůzky, na který bych jinak neměla čas. A taky samozřejmě učení, kterýho sama doma stihnu mnohem víc. 
  • Brigády. Dřív se mi často stávalo, že jsem si naplánovala brigádu na den, kdy jsem třeba nakonec musela do školy nebo se mi to nehodilo jinak (měla jsem před testem, po party)
  • Píšu si i data, kdy bych ráda vydala článek nebo dělala live stream. Ty články stejně nikdy nedodržim, protože jsem neskutečně líná psát souvisle nějakou dobu a bohužel jsem z těch, kteým psaní trvá dlouho, protože věčně nejsou spokojeni a nic pro ně nemá konec.
  • A pokud něco trvá vícero dní (třeba výlety), udělám si přes daný dny velkou čáru v daný barvě (k tomu se ještě dostaneme). Nikdy si tam pak nic nenaplánuju.


Takže na začátku každého měsíce vím, co mě více méně čeká.

Důležitá část diáře je pro mě ta část před začátkem týdenní části. Má to poslední dobou dost diářů. Doller tam má nějakej citát, kterej mi je upřímně úplně lhostejnej, nicméně okolo něj si píšu hlavní úkoly měsíce, který se jindy neopakujou. Takže ne třeba ,,naučit se dalších 40 otázek na zkoušku", ale spíš ,,objednat se na gynekologii", ,,uspořádat třídní sraz se ZŠ" nebo ,,dojít na veterinu a objednat Jáchyma na kastraci"

Zkrátka píšu si tam úkoly a cíle, který jsou pro mě osobně dost těžký(nebo dlouho odkládaný věci, který je fakt už potřeba udělat). Pravidelně sportovat nebo učit se x otázek denně mi nedělá skoro problém, protože je to vlastně už návyk. To, co je pro mě osobně komplikovaný, jsou telefonický rozhovory, psaní důležitých mailů a jiný oficiality, z nichž mám upřímně dost hrůzu a musím se do nich nutit. Ani nevim, kde se ve mně tenhle strach vzal.

Pro každýho bude tahle sekce jiná. Pro mě to jsou tyhle ,,jednorázovky", kterých je bohužel každý měsíc stejně dost, pro někoho jiného to bude něco, co ho posune k jeho cíli - ,,uběhnout celkem 80km," ,,vymyslet další 3 recepty na fitness koláč,"  nebo třeba ,,přečíst dvě kapitoly z fyziky." Prostě to, co je pro vás osobně nejtěžší nebo to, co vás posune dál. Po splnění si to na papíře nezapomeňte odškrtnout a pořádně (!) se nahlas pochválit. Vážně. Normálně se doma nahlas pochválím a řeknu: ,,Blondýnko, jsi moc šikovná holčička, a ani to nebolelo, viď?" :D Funguje to. Hned mám ze sebe lepší pocit.

Taky si tam píšu různý schůzky - jak ,,obchodní" nebo fakultní, tak třeba s lidma, se kterýma jsem se neviděla už roky a vidět se s nimi chci. Na medicíně jsem se dost izolovala od všech, kteří mi byli na SŠ nebo ZŠ blízcí. Nezapomínejte na ně. Jednak to může bejt fakt setkání a jednak nikdy nevíte, kdy se vám dotyčný může hodit. 

Teď k mýmu plánování učení, sportu a obecně těchto věcí, který stačí naplánovat na VŠ dejme tomu jednou za půl roku a stačí to, protože podle toho jedete každej tejden víceméně stejně.

Sport obvykle moc neplánuju, protože mám každej den trochu jinej (jsou dny, kdy vstávám v 5:30 a je dost dní, kdy vstávám třeba až v půl devátý) a strašně záleží na tom, jaký je venku počasí, jak (ne)jsem unavená, jestli se cítím zdravá, kolik je učení, jak jsme na tom časově s přítelem a podobně. Nicméně snažím se něco dělat obden (posilovat, běhat). Pokud to nevychází, snažím se nemít mezi sportovánim víc než dva dny volna. Člověk strašně rychle vyjde z formy. Na pohyb se fakt vyplácí nezapomínat. Pokud hodně času trávíte nad knihou, budou vás mnohem míň bolet záda, nebudete si připadat nemotorní a obecně se prostě člověk odreaguje.
Každej odsportovanej trénink si do diáře značim. Připadá mi to jako dobrá forma motivace a navíc mám přehled o svojí aktivitě a lenosti.

Učení plánuju na začátku semestru tak, abych měla učivo pěkně rozložený bez zbytečnejch stresů do celého semestru. Takže si seženu seznam otázek ze všech předmětů a začnu počítat. Spočítám si dny, kdy je pro mě reálný se učit (takže třeba neděle a státní svátky nepočítám, protože často jedu za rodinou, nepočítám ani dny, který mám úplně zasekaný - čimkoli - buď je party, nebo třeba musim trávit čas ve škole na sálech nebo na pitevně, chci jít na dlouhou procházku, na brigádu nebo nakupovat) a beru to zcela realisticky, abych pak byla co nejmíň ve skluzu.
Nejčastěji počítám dny až do období cca 2 týdnů před plánvaným termíny zkoušky, který si nechávám na opakování. Otázky z jednotlivejch předmětů pak vydělim počtem reálně učících dnů a do poznámkový části diáře napíšu, kolik otázek z každýho předmětu je potřeba za den (nebo týden, počítám-li to na týden) projít. A pak to směle dodržuju, protože když to nedodržuju, škodim jenom sama sobě :) Ne vždycky to vychází, ale lepší je mít špatnej plán než žádnej plán. (žádnej plán = spousta času a velkej průšvih)

Dřív jsem měla tendenci napsat si na jeden tejden nebo dokonce den spoustu úkolů, který vlastně ani nebylo možný splnit. Třeba hodně prací v domácnosti, sport a ještě celodenní porci učiva, takže ani kdybych celej den nedělala nic jinýho, neměla bych šanci můj to do list splnit. Teď se snažim nechávat si rezervy a hlavně nemít tak velký oči. Moje představy o tom, co bych měla ideálně stíhat, absolutně nekorespondujou s realitou všedního dne, snažim se krotit, ne vždycky to jde. To do list si už většinou nepíšu na papír, spíš ho nosim v hlavně, nicméně ten koncept ,,vím, co dnes budu dělat," se mi líbí.



Do týdenního přehledu, kde už má každý den svoje jednotlivé kolonky, mám napsáno samozřejmě to stejné jako v měsíčním přehledu (přednášky, cvika, testy&zkoušení, výlety, akce, brigády...), ale objevujou se tu i ,,menší" věci.
Plánuju tam, kdy asi chci jít nakoupit jídlo, odepisování na menší korespondenci (hlavně na tu blogovou - odepisování na ask, instagram, mail. A že je toho kopa, vážení), stejně tak jako péči o domácnost nebo Jáchyma (Jáchym je můj kocour).
Studijní povinnosti si píšu výjimečně. Jak už jsem psala, učení je pro mě rutinní záležitost a jediný, o čem musim rozhodovat, je to, kterou otázku například budu dneska studovat. Daný témata a okruhy rozepisuju jenom v případě, že mám hodně velkej časovej pres. V tom případě se objeví někde hned nahoře u data, jakoby v kolonce patřící celému dni.
Prakticky všechno, co trvá hodinu a více, má u sebe šipku. Její délka ukazuje i časovou náročnost (Doller má totiž časovou osu u každýho dne). Přijde mi to přehledný.
Na tuhle stránku (konkrétně v Dollerovi) si píšu jednotlivý týdenní úkolíčky, takový dílčí kroky, stejně tak jako třeba hlášky na blog :)

Při plánování nebo obecně nakládání s časem zvažuju svoje priority. Jsem z osob, který by nejradši vyhověli naprosto každýmu. Odepisuju na všechny e-maily, snažim se každýmu, kdo si o to řekne, poradit. Stejně jako když mi napíše kamarád, se kterym se až tak moc nechci vidět, horko těžko se umim ze schůzky vymluvit.
Nicméně pokud mám na starosti spoustu jiných věcí, který jsou pro mě mnohem důležitější, bohužel má kamarád smůlu. Hodně lidí mimo medicínu neví, že má medik fakt dost práce sám se sebou. Tohle třeba je jedna z věcí, které se musim naučit.
Takže přednost mám vždycky já & moje záliby/povinnosti a ti úplně nejbližší před vším ostatním.

Stejně tak nikde není psáno, že musíte všechno dělat sami. Nebojte se delegovat nějakou práci na ostatní, nechat si pomoct nebo si práci rozdělit. Kolektivní práce dost dobře funguje. Osvědčilo se nám to už na gymolu při vypracovávání otázek, zkrátka kus za kus. A funguje to i na medicíně, věřte tomu.

Pokud něco dělám, snažím se to dělat pořádně, věnovat se jenom tomu. Třeba teď při psaní článku jsem si zakázala otevírat facebook, ask a nebo mail, okamžitě by tam na mě skočilo tisícero zpráv, který jsou sice jednotlivě časově nenáročný na odepsání, nicméně je jich tolik, že by mě to nakonec vytrhlo ze soustředění. Pokud vás u činnosti, u které se potřebujete soustředit, něco napadne nebo je potřeba to vyřešit (a není nutné to řešit hned v tu danou minutu), napište si to někam. Vy budete mít klid a budete se moct dál soustředit a přitom na váš geniální nápad nezapomenete.
Na druhou stranu když myju nádobí nebo cvičim, ráda u toho koukám na youtube nebo seriály, případně poslouchám nahrávky z přednášek (ale to musim fakt dávat pozor). Člověk pak spojí příjemný s užitečným, navíc když se kouknu na youtube při uklízení kuchyně, mám pak víc času na studium nebo přítele.

Když už jsme u těch sociálních sítích... Musim fakt na férovku přiznat, že jsem na nich závislá. Takže se to snažim omezovat, protože vim, jak velkej žrout času to je. Často se přistihnu, že na facebooku nebo instagramu sedim už dvacet minut, zatimco mi utíká všechno okolo. Místo sezení na fejsu se teda pokoušim vstát a jít udělat něco, co už dlouho odkládám. Jsem teda z lidí, který maj bohužel dost práce na počítači a momentálně je pro ně internet zdrojem spíš povinností než zábavy - mail, messenger - takže se tomu často nevyhnu, ale když to jde a mám na to sílu, vypínám to.
To je i důvod, proč mám neustále ztlumenej zvuk upozornění na telefonu, ať mi už přijde sms nebo zpráva na fb či na instagramu. Ten zvuk mě v průběhu třeťáku začal srát natolik, že už se to nedalo vydržet. Za každym cinknutim totiž byl nějakj úkol.
Myslim, že kdybychom neseděli u netu, času máme všichni najednou o dost víc.

Co se týče ,,grafický" úpravy diáře: mám ráda, když má všechno svůj řád, což u mě znamená, že má každá oblast záležitostí svou vlastní barvu, kterou si to do diáře píšu - společenský akce jsou tmavě zelené, věci spojené s fakultou jsou růžovou, sport je světle modrou, brigáda tmavě modrou, blog je takovou hnědo-žlutou, volnej den vždycky proškrtnu úplně celej žlutou barvou, farmakologie je tyrkysově, konzervační zubní je fialově, chirurgie lososově, interna světle fialově a tak dále... Nicméně si nemyslim, že diář je to stejný co deníček a nemaluju si do něj jablíčka jak v Rebelech, když bych jela stanovat, nekreslim si tam stan, když se mi podaří super dílo na záchodě, nekreslim tam hovno. Pardon, ujelo mi to.
Přeci jenom je potřeba diář často vytáhnout na veřejnosti a krom toho, že na malování si ptákovin nemám čas, tak mi to občas přijde dost ujetý vzhledem k mýmu věku. Ono ty barvy samy o sobě stačej. Ten trend přezdobenejch dámskejch diářů je sice možná pěknej na pohled, ale buďme upřímní. Potřebuje osoba, která má čas si místo psaní do diáře kreslit ptákoviny úplně ke všemu, co dělá, skutečně diář? Diář je pro mě především funkční věc. 

Dozvíte-li se, že budete mít třeba i za dva měsíce nějakou událost, napište si to (do diáře). Na začátku semestru projedu všechny informace ke každému na SISu, kde je většinou už předem napsáno, kdo má kdy jakou přednášku, kdy se píše jakej test, kdy hodina odpadá kvůli rektorskýmu nebo děkanskýmu volnu, kdy jsou pitvy nebo stáže.. Stejně tak to dělám v všech věcí, který jsou nepravidelně - mám praktika jenom jednou za tři týdny na celé dopoledne, ale do diáře si to napíšu i třeba na 3 měsíce dopředu. Stejně tak jako třeba oslava babiččiných osmdesátin nebo to, že začíná novej akademickej rok.
Fakt, tohle zachraňuje životy! :D

Ale hlavně - diář by měl být dobrým sluhou, ale ne zlým pánem. Není cílem splnit úplně všechno, co si optimisticky do diáře poznamenám. Furt by u každýho měla existovat taková pomyslná záchranná brzda, která v ten pravý čas řekne ,,zpomal, nebo se z toh zcvokneš."

Když to po sobě čtu, tak si říkám, že jsem fakt magor. Nejsem schopná se bez něj hnout. Řekněte mi prosím, že v tom nejsem sama! :D

Snad se vám článek líbil a ukojila jsem alespoň částečně vaše touhy :) Tak zas příště, to už bude, doufám, ve vzduchu cítit jaro. 

12 komentářů:

  1. Rozhodně v tom sama nejsi. Jen já mám období, kdy diář nedám z ruky a pak mám klidně celej měsíc diář někde zahozenej a ani si na něj nevzpomenu.
    Zrovna včera jsem ho "dodělávala" a zase si přišla trochu jako magor. :D

    www.jednoubudubiolog.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Já myslim, že tahle posedlost diářovánim je teď skoro ,,normální" :) Přece jenom lepší než furt na všechno zapomínat, chodit pozdě (ehm, to stejně chodim) a nemít plán.

      Vymazat
  2. Nejsi v tom sama a moc díky za tenhle článek - opět mi dokazuješ, že medicína se dá zvládat v režimu celkem normálního člověka, který nesedí jen nad učením :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Děkuju za přízeň! Mám dost zájmů okolo školy, který se nažim nešidit :)

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je super článek, inspirovala jsi mě k tomu udělat si plán na tento měsíc, na který jsem tentokrát nějak zapomněla.....ehm. Já jsem organizováním taky tak trochu posedlá, respektive jakmile si nezorganizuju a nenaplánuju čas, neudělám skoro nic.

    missmexicalistblog.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tak to máme stejný :D Já zase chronicky nehodnotim měsíce. Doller na to sice má speciální stránky, nicméně já to s oblibou zazdívám. Zatím se mi nezdá, že by to nějak vadilo :D

      Vymazat
  5. Palermo má skutočný význam alebo len je to prezývka? :D

    OdpovědětVymazat
  6. Nejsi magor! :D Co nemám v diáři, to není a na plánování mám taky vlastní systém, který zřejmě chápu jenom já :D A naprosto souhlasím s tím, že člověk, který má čas si tam celou věčnost kreslit a lepit číčoviny, ten diář vlastně vůbec nepotřebuje. Amen :D

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně takové články ráda čtu, díky za něj. Máš v tom celkem jasno a to se mi líbí. Než já se dostala k současnému konceptu, tak uběhly asi dva roky. Po dlouhé době jsem přestala kupovat diáře a začala vše zaznamenávat digitálně. Používám aplikaci Todoist, kde si poznamenávám vše od brigády, školy, osobních věcí až přes sport. Nejvíc mě baví, že když vstanu, zapnu aplikaci, vím na čem jsem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super, žes našla co ti vyhovuje :) Třeba to tady někomu dalšímu pomůže:)

      Vymazat