sobota 10. října 2015

Co jsem zač

Fajn, hodně dlouho očekávanej článek je tady, fakt se mi do něj megamoc nechtělo :D

Tohle je asi ten nejvíc vyprokrastinovanej článek ever. Dělala jsem různý věci - učila jsem se, běhala jsem, vytírala jsem, myla jsem nádobí, koukala na bezpředmětná videa na youtube, pokoušela se stalkovat moje stalkery, obdivovala jsem svou klavikulu před zrcadlem, nakupovala jsem blbosti, znova jsem vytírala... Ale psát článek, to ne. Přesně si pamatuju den, kdy jsem ho začala psát. Bylo to 5. září a já jsem jela metrem až do Letňan. Od tý doby se koncept článku změnil asi pětkrát a ani teď, když ho jdu doplácat a zveřejnit, s ním nejsem na 100% spokojená.

Zkoušeli jste to někdy? Ne napsat o sobě pár řádků nebo slohovku na téma ,,jaký/á jsem" s popisem vaší váhy, výšky a barvy očí, ale napsat o sobě článek.

Dokonce i já, egoista nejvyššího řádu (zcela objektivně), mám problém napsat něco takovýho. 
Tak do toho. 




Kdo jsem
Jsem jedna taková blonďatá, momentálně jednadvacetiletá holka, který se velkou náhodou podařilo dostat na zubní a bez újmy na fyzickém zdraví přežít prvák. Na mojí psychice to nějaké stopy zanechalo.

Jo a neumim skoro vůbec matiku, ale jak řekl Joey z Přátel:

,,I am doctor, Cliff, not a matemathician!"



Bloncka po psychické stránce

Myslim si o sobě, že nejsem kráva, ale spousta lidí si to o mně myslí. Většinou to jsou ti, kteří se se mnou nikdy nebavili. Já s tím už z principu nemůžu souhlasit. :D

Když jsem poprosila sestru, aby napsala 3 pozitivní slova a tři negativní, která se pojí se mnou samotnou, napsala mi:  

,,Narcis, sobecká bych napsala dřív, teď už si to nemyslim, rozmazlená, citlivá, ambiciózní, cílevědomá."

Přidala bych ještě egoistu a baviče :)

Už od malička se ráda předvádim, což jde samosebou ruku v ruce s tim narcistvím, egocentrismem a bavičstvím (a tímto blogem). V každym kolektivu, kam jsem zatím přišla, funguju jako ,,kašpar", ráda si z věcí dělám srandu. Ale fakt nemám ráda, když se na mě někdo kouká s despektem. To, jak hodně nemám ráda povyšování se nade mě (na způsob ,,ty jsi jenom blbá blondýna), bylo jedním z hlavních motorů, proč jsem se rozhodla pro medicínu a pro zubní, respektive vyhecovat na maximum přijímačky na zubní. A taky proč se tak jmenuje můj blog :)

Pojí se s tím i tenhle příběh...

Na střední škole jsem měla v maturitnim ročníku volitelnej předmět, kterej se jmenoval ,,biochemie". Byli tam smíchání studenti ze všech čtyř tříd, ale i přes to na ten předmět chodilo asi jenom 10 lidí, protože jsme na něj měli tak trochu hardcore učitele. Jednou jsme takhle před začátkem hodiny seděli asi ve skupince čtyř lidí u stolu a bavili jsme se o tom, kdo by kam nejradši na školu. Všichni tři postupně řekli, že by chtěli na jednu z lékařských fakult, kterou zaštiťuje Univerzita Karlova. Přišla řada na mě. Řekla jsem, že se hlásím na 1.LF a LFP, ale že bych úplně nejradši na 1.LF na zubní lékařství.
Jeden z kluků, který s velkým sebevědomím prohlásil, že chce na 2.LF, 3. LF nebo LF HK, se na mě opovržlivym pohledem podíval. Ta slova si pamatuju jako dnes:

 ,,To ti řeknu rovnou, jak to dopadne, tam se nedostaneš."

Na rozdíl ode mě se ten blbeček nedostal ani na jednu. :)

Sice si mezi mými pologeniálními spolužáky nepřijdu jako chytrá osoba, ale když se setkám s ,,průměrnou společností" (teď se všichni povinně zamyslíme nad tím, co je průměr, a uvědomíme si, že pokud čteme tento blog, do průměru pravděpodobně nespadáme), uvědomím si, že na tom nejsem až tak bledě. Ale dneska jsem jela v metru a naproti si sedla jedna slečna, která během tři zastávek složila od začátku rubikovu kostku. Pánové, to jsem teda čuměla.

Jsem fakt hodně narcis (a u zrcadla trávím víc času, než by bylo zdrávo), ale druhou stranu jsem vcelku ochotná pomoct komukoli. Snad o tom může i vypovídat můj blog, jehož prostřednictvím odpovídám na fakt dost mailů (věřte nevěřte) ohledně výběru VŠ, LF atd... V mym blogu se tedy pro mě spojují dvě věci - jednak to, že můžu někomu pomoct a za druhé to, že pro mě blog funguje jako masírovač ega (a to mi je fakt příjemný). Nikdy nejsem spokojená sama se sebou a neustále pochybuju o tom, zda je v mých silách tuto školu dokončit. Ačkoli musím přiznat, že oproti prváku je ta pochybnost o dost menší.

Občas je to dobře, občas ne, ale nedokážu se přetvařovat a jsem velmi přátelská, ačkoli by to někteří na první pohled neřekli (prý vypadám povýšeně a nabubřele). Jsem fakt ráda, když mi někdo řekne, že vypadám sympaticky.

Bojim se doktorů i nemocí, bývala jsem vcelku přesvědčivý hypochondr. Poslední dobou se to vyměnilo za bagatelizování mých problémů, takže mě spíš k doktorům musí ostatní dokopávat. Ačkoli tvrdím, že mi nic není, snažím se to jenom namluvit sama sobě.

Během prváku jsem si začala vést soukromý žebříček toho, co mi přijde jako nejhorší. Zatím vede hemicorporectomie. Negůglete to.

Každý večer sama sebe přemlouvám, abych použila mezizubní kartáčky.

Bývala jsem dost líná, i teď vcelku jsem, ale začíná se to pomalinku lepšit.

Jako dítě (a i jako dospělá) jsem strašně chtěla být buď princeznou, nebo kosmonautem. Jestli to čte třeba... co já vím, princ Harry, tak ať se ozve, umim dobře vařit a vypadám vcelku reprezentativně.

Jo a nejsem žádnej svatoušek.

Bloncka po fyzické stránce

Dvě ruce, dvě nohy, dvacet prstů, jedno tělo ukrývající v pánvi dvě ovaria a hlava se světlými vlasy.

Boty číslo 37, tlak 110/70, občasná tachykardie, krevní skupina neznámá, pravačka, výrazná mandibula a quadricepsy femoris  - částečně ze sportu a částečně poděděno po tatínkovi. A po jedné neomalené otázce na asku a ještě neomalenější odpovědi se dostalo jedné mé partii víc pozornosti, než bych bývala byla očekávala. Na druhou stranu mě to teď nutí makat.

Co zbožuju a nenávidim

Mám ráda spánek. Jsem schopná jít v deset spát  a v 9 vstávat. Strašně ráda si pochutnávám na nějakym dobrym jídle, hlavně na masíčku, těstovinách, pizze, sladkostech všeho druhu. Ale dost si hlídám to, co snim, aby mi nad učebnicema nepřerůstalo tělo přes kalhoty. 

Miluju zuby, a to ať ty moje, nebo v obecné rovině. Doma mám hafo kartáčků. Fakt hafo. :D


Miluju taky muže. Úžasná to stvoření, měly bychom si je hýčkat. Zvlášť jako medičky, protože těch se chlapi bojej. Nebojte se sukní a občas po někom hodit místo Čiháka úsměv :)

Nesportuju ráda, ale přesto za týden strávím tak dvě hodiny čistého času vcelku hardcore pohybem. Jak už jsem řekla: nikdy nejsem spokojená s tim, jak vypadám, i když mi už pár lidí řeklo, že mám pekáč buchet. 

Mám ráda nákupy oblečení a kosmetiky (jako každá holka snad), kávičky s kamarádkama, party, plesy, chození do kina, volno a víkendy, svojí rodinu a rána :) Proč ty rána? Protože si každý ráno dělám nějakou fajn snídani! :)

Nesnášim játra, vejce natvrdo, vnitřnosti v jakékoli úpravě, fazole, přizdisráče, lidi, co se přehnaně bojej, našeho prezidenta, počůraný ulice, gumovky na nohou, reklamu na Alpro Soju na youtube, když někdo bubnuje prstama o cokoli, dějepis a filozofii.

Jsem dost závislá na počítači, internetu a mobilu a nemám se za to ráda. 

Na druhou stranu ráda si píšu deník. Ráda sedim v kavárně a píšu si moje myšlenkový pochody, kam jsem se třeba od minule posunula, co se přihodilo a jak mě to ovlivnilo... A myslim, že je to ta nejlepší motivační knížka vůbec.




Moje blogová existence

Co se týče mé přezdívky, mého alterega - ano, skutečně jsem blond. Občas se tak i chovám, ale někde ve skrytu duše jsem vcelku normální osoba. 

Moje anonymita značně utrpěla s přijetím prváků, a to jak všeobecných, tak i těch našich, zubařských. Nevim, kdo na to přišel, nicméně zpráva o mojí indentitě se šíří vcelku závratnou rychlostí. Sama jsem byla svědkem situace, kdy jsem nebyla vidět a okolo mě šly nějaké holky, co si povídaly ,,Jo, to je prej ta **, já už jsem jí koukala na facebook." Když pomineme to, že mě potěšilo následující kladné ohodnocení mého vzhledu, byla jsem vcelku v šoku. Když jsem blog zakládala, netušila jsem, jakou by mohl mít čtenářskou základnu a už vůbec ne jaký by mohl mít dosah obecně.

Jsem strašně ráda, jak se můj blog dostal do všeobecného povědomí všech medi-blogů a že můžu skrz moje stránky pouštět do světa moje bláboly a nářky týkající se nejen studia. Možná nově ještě přibude něco jako rubrika ,,život s doktorem", to mi schválně napište do komentů, jestli by o to byl vůbec zájem... Ale to jsem odbočila, tak znova zpět :)

Když jsem ho teda zakládala, tak jsem měla vizi ultrapřísný anonymity (a jo, bylo hloupý zakládat blog s popisem barvy vlasů... :D Myslela jsem si, že nás bude v ročníku víc a že ukrýt anonymitu bude o dooost jednodušší) a takovýho toho blogu, kde se budu prezentovat jako strašně pilná studentka, kde budu všem dávat rady a moudra do života (což teda stejně dávám) a kde budu sdílet materiály a psát motivační články. Postupem času mě to ale začalo opouštět, do článků se začínala vkrádat moje osobitost (nebo osobnost?) a někdy v zimnim zkouškovym jsem si řekla, že na to seru a budu prostě psát tak, jak to je, co prožívám, jak se cejtim a že vy jako moji čtenáři jste dospělý a určitě znáte sprostá slova, která občas v článcích použiju. Trochu jsem se toho ,,otevření se" bála, hlavně u toho prvotního NZZD článku, ale s každym dalšim a dalšim, co přidávám, se moje obavy čím dál tim víc ztrácejí, protože se vám to líbí a já se konečně někde můžu vyřádit :)

Baví mě to. Jeden z hlavních důvodů, proč mě to baví je i vaše zpětná vazba. Vlastně se dá říct, že kdybych neměla možnost přečíst si vaše komentáře a připomínky, nedělala bych to (tak ráda). (Jinými slovy - koukejte komentovat, nebo moje ego utrpí a já přestanu psát :D) Jsem taky ráda, že někomu můžu ukrátit cestu v MHD, vyplnit prokrastinační okénko, namotivovat ho a bohužel jak jsem se doslechla od prváků i dost vystrašit. Ale myslim, že kapka zdravého strachu může být jenom ku prospěchu. 

První pětinu mám za sebou. Mám v plánu blogovat i po tom, co se před mým jménem octne titul MDDr.

A kdo ví, třeba za 4 roky můj blog přejmenuju a na záhlaví bude napsáno ,,Ze zubařky blondýnou"... :)

18 komentářů:

  1. Skvěle !!! Jeden z dalších super článků, jen tak dál :) opravdu motivujici a inspirujici čteni, ktere jako uchazeč vždy ráda uvítám :)

    OdpovědětVymazat
  2. No tak určitě - pokud si někdo zakládá na hezkých nohách (a výrazných quadricepsech femoris), hemicorporectomie se zdá být jako špatný vtip. Jinak článek super! Anonymita je asi pryč (já jsem Tě vystakoval jen na základě toho, cos napsala a nakreslila - nebýt Tvýho osobního instagramu, bylo by to složitější), ale ber to tak, že už teď máš zajištěnou klientelu, spousta lidí půjde radeji k zubařce s příběhem než k nějakýmu noname řezníkovi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, s mym osobnim instagramem je to vcelku brnkačka, sama bych se dokázala vystalkovat, zkoušela jsem to :D Ale jo, třeba zas budu mít v něčem výhodu (a třeba taky ne) :D

      Vymazat
  3. Hlasuji pro rubriku "Život s doktorem".

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek ! A vidím, že vás pretest z fyziologie také nemine. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že ne, tak uvidíme, jak se s tim popasujou zubaři... :D

      Vymazat
  5. Perfektně napsaný! Asi bychom si fakt rozuměly :D

    OdpovědětVymazat
  6. Furt se všeho přehnaně bojím a k tomu miluju dějepis a filosofii, naštěstí nemám ego, tak se mě to vůbec nedotklo.... :D

    "teď se všichni povinně zamyslíme nad tím, co je průměr, a uvědomíme si, že pokud čteme tento blog, do průměru pravděpodobně nespadáme" - úžasná věta! No dobře, tak ego mám. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Milá Hrošice, to se nemáš za co stydět! Držim palce na tvojí výzvu! ;)

      Vymazat
  7. Ahoj,
    nevíte prosím někdo, jak probíhaly přijímačky letos? Někde jsem četla, že tam bylo asi 50% otázek jen z modelovek, ale z jakých? Z těch starých z roku 2011 nebo 50% z těch nových zkrácených do jedné knízky? A co ta druhá půlka, jaký to byl typ otázek - byl to hardcore?

    Btw. super blog, Bloncko! ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj! Bylo to tak z 50-60% ze starého tripletu. Ti, co se učili jen ze zkrácené verze říkali, že to bylo tak ze 40% stejné. Těžko říct, ono když modelovky neumíš doslova, tak se to těžko pozná. (Jsou tací, kteří si myslí, že každý má nalosované jiné otázky... :D). Jinak nejhorší byla biologie, tam buď víš nebo nevíš, nic neodvodíš (na člověka byly tři otázky a to možná přeháním :D).
    Doporučila bych se učit ze starého tripletu, ale asi to brát s rezervou, bůh ví, co vás čeká letos. Každopádně držím palce!
    Jo a promysli to dobře, je to psycho :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju moc za odpověď! :-) Můj sen byl vždycky studovat v Praze a o jedničce jsem si myslela, že pro mě bude jakousi záchranou, alespoň do té doby, než letos změnili přijímačky a na 2. ani 3.lf si bohužel moc nevěřím, moje vyjadřovací schopnosti a projev na veřejnosti je k pláči, tak doufám, že když nic, tak se mi poštěstí alespoň v Plzni :D :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě to nevzdávej! :-) Můj projev není taky nic extra a na dvojku jsem se dostala, spíš jde o to mít trochu všeobecný přehled :)
      Ale ani jedničku bych nevyřazovala ze hry, však někoho tam vzít musí a budoucí uchazeči jsou na tom všichni stejně, taky neví, jak přesně budou přijímačkový testy vypadat. :-)

      Vymazat