čtvrtek 13. srpna 2015

NZZD: ,,Děti, učte se cizí jazyk, bude se vám to v životě hodit"

Kolikrát jsem to v životě už slyšela.

Ale Bloncka ne a ne si nechat poradit, stejně jako zástupy dalších přírodovědných nadšenců, kteří nikdy nebyli nijak zvlášť lingvisticky nadaní. Snad jenom čeština a sloh mi vcelku slušně jde (ano, egoistická vložka :D)

"Už nikdy na žádný jazyk ani nesáhnu, nesnášim to. Ke mně prostě lidi přijdou, otevřou pusu a mluvit nebudou, nebudu potřebovat cizí jazyk."

Tak by se asi dal shrnout můj postoj k cizím jazykům ještě před rokem. 

Začalo to na základní škole, kde mě to snad i vcelku bavilo. Můj první jazyk byl tenkrát, asi jako pro většinu ostatních vrstevníků, angličtina.

Pak přišla střední. Měla jsem se tenkrát rozhodnout, který z dalších jazyků se budu učit. Na výběr jsem dostala z ruštiny, francouzštiny a němčiny.

Tatínek mi vždycky řikal: ,,Němci jsou sousedé, dost možná budeš chtít po vysoký škole odejít, německy mluví půlka Evropy. S němčinou se nespleteš." 
Na to já jsem odpovídala, že němčina je hnusnej a tvrdej jazyk, kterym mluvěj jenom náckové. V šestnácti se mi studium francouzštiny zdálo jako super nápad, protože ,,francouzština je tak sexy, krásná a znělá! "

Jasně že jsem si vybrala frájinu.

Ale ne vždycky to je přesně podle vašich představ. 

Připraveni na sprosťárnu?

Jako učitelku jsme ale dostali naprostou kundu, to se fakt jinak říct nedá. Já neměla ráda ji, ona o to víc nenáviděla mě. S naší společnou nesympatií jsme koexistovaly celé čtyři roky. 

Během střední jsem zanevřela nejen na francouzštinu, ale taky na všechny ostatní (jazykové)  předměty. Těšila jsem se, že na medicíně a nebo kterymkoli jinym přírodovědeckym oboru se vyhnu jazykům (jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěla na zuby - všeobáci maj na rozdíl od nás povinnej cizí jazyk). 

Jakmile jsem se zbavila všech studijních povinností s jazyky, což pro mě znamenalo v dubnu maturitního roku test z francouzštiny a maturitu z angličtiny v květnu, zahodila jsem učebnice hluboko do polic a ty opravdu nejodpornější jsem za tučnou částku prodala natěšeným prvákům se slovy: ,,To je skvělá knížka, to jsme potřebovali pořád!"

Když to tak vemu... Frájinu jsme měli 45 minut 3x až 4x týdně, ve školním roce je průměrně 31 týdnů a učila jsem se to 4 roky. To pro mě dělá asi 325 hodin vycivěných do zdi. A to nepočítám čas, kterej jsem doma věnovala učení se a nebo spíš psaní taháků. 
Skoro by se nabízelo říct, že to byl ztracenej čas, což asi z části fakt byl, protože si pamatuju zhruba jenom 
,,Je m'appelle ** et j'ai un chien et un chat. Il neige!"
[Jmenuji se ** a mám psa a kočku. Hele, sněží!]

Na druhou stranu... Kdybych si vybrala třeba tu ruštinu a nebo němčinu, možná bych nebyla teď na zubnim. S francouzštinářema (kterých polovina tu učitelku nesnášela podobným způsobem jako já) jsme byli super parta a pár milých a chytrých holek, kterým by se asi dalo řikat šprtky co se týče jejich studijních výsledků, se mě na začátku čtvrťáku ujalo a ukázalo mi, jak najít tu správnou ,,vášeň" v učení, jak dosáhnout svých cílů a že dostat se na medicínu, ačkoli mám z matiky sotva trojky a půlka učitelského sboru mě nesnáší, protože mám prořízlou pusu a jsem problémistka, neni nereálný.

Před dvěma dny jsem si takhle seděla v mym oblíbenym bistru na Andělu a jedla ten skvělý salát, když jsem vedle uslyšela nějaký týpky, jak se baví francouzsky. Občas jsem něco zaslechla, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem o tom, že navzdory mému přesvědčení, že  cizí jazyk nepotřebuju, mě velkoměsto přesvědčilo o opaku a angličtinu potřebuju vlastně denně. 
Najednou se jeden z nich na mě otočil a řiká mi:

,,Pardon, do you speak french?"
,,Ehm, yes, a little bit. Je déteste francais. J'ai eu une professeur á l'ecole. Elle a été pas bien." [Nesnášim francouzštinu. Měla jsem jednu učitelku ve škole a nebyla milá)]

Tu větu jsem měla připravenou v záloze z dob gymnázia. 

Po několika neúspěšných výplodech francouzské věty z mých úst to hoši vzdali a radši se se mnou bavili anglicky. Asi jsem se jim líbila, a tak byli ochotni přerušit svojí týdenní seanci na procvičení francouzštiny a mluvit ingliš. 

Cestou domů jsem nad tim přemýšlela. Tolik hodin strávených nad frájinou a já nejsem schopná vést ani jednoduchý rozhovor a skládat základní věty.

Styděla jsem se a ještě se stydim.

Když něco dělat, tak pořádně. Vždycky mi řikali, ať se učim poctivě. Ať nic nešidim, ať si dávám na čas, ať věc pochopím. Ať se naučim mít ráda to, co nesnáším, protože se to pak učí mnohem lépe. 

A hlavně mi vždycky řikali, ať se učim jazyky, protože se mi to v životě bude hodit. 

A tak teď v 42 letech a 21 °C... Ne, počkat, obráceně...

A tak tu teď v 21 letech a 42°C sedim nad publikací s přitažlivým názvem ,,Němčina pro samouky" a jak blbec nahlas časuju sloveso sein.

Bůh žehnej mému tatínkovi, že jako vždy bylo jeho proroctví pravdivé, a tomu druhému mužovi, který téhle myšlence letos vdechl život. 
__________________________________________________________________________________________
Co z toho, děcka, plyne? :) 

I když si připadáte na něco moc velcí a staří, nikdy neni pozdě začít zas od nuly. Začátky jsou fakt nepříjemný, nikdo to nemá rád, ale když člověk vytrvá, dosáhne svýho a bude třeba někým lepším.  Nikdy neni lepší příležitost pro to začít, než je teď. Ať už se jedná o cíl uběhnout 10 km závod, naučit se pořádnou bábovku, vymakat si na břiše pekáč, spočítat všechny příklady z elektromagnetiky, naučit se první tři lekce z němčiny, ačkoli ten jazyk vlastně z hloubi duše nenávidíte :) a nebo přestat být protivným a naučit se trochu hezčímu pohledu na svět. 

Tim, že to takhle zveřejňuju, se upisuju k tomu, abych na tom pracovala. Možná pomalu, ale jistě. Už mnohokrát jsem přepálila začátek, ale nechci tentokrát. 
Ukusujte si z velkých cílů po kouskách. Nebojte se změn a nebojte se s lidma sdílet neúspěchy a nebo skrytý touhy, nikdy nevíte, čim si ten vedle vás prošel a jestli vám nemůže něčím pomoct. Každá prohra nás učí, co udělat, aby se znovu nestala ta chyba.

,,Jde o to, co děláš, když tě nikdo nevidí."

Fuj, jak patetický.

Dobrou noc :)

24 komentářů:

  1. Ahoj, při čtení tohoto článku mi lezly oči z důlků...to není možné...to je na každé škole extrémně zlá francouzštinářka? :D Zbývají mi ještě dva roky do maturity a už 4 roky si od ní musím nechávat (s prominutím) s*át na hlavu. Ty výstupy, co s ní každou hodinu jsou...úděl holek s prořízlou pusou, to znám ;) :D
    Taky si teď vyčítám, že jsem našla na němčinu, už jen ta praktičnost :)
    Super blog, mě teď slouží hlavně jako motivace (včera jsem dočetla knížku Konec prokrastinace :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, no jo, takovou zkušenost má asi víc lidí, jak tak pozoruju ve svém (medickém) okolí... :D Takže zatnout pěsti (a zuby) a vydržet to! A nikdy, ale fakt nikdy se nevzdávat prořízlý pusy, protože je to svým způsobem osvobozující ;)
      Doufám, že ti knížka co nejvíc pomůže :)

      Vymazat
  2. U nás byla situace s fráninou stejná. Mám pocit, že na pajdáku budoucí učitele soustavně připravují k demotivaci žáků a ke schopnosti nasrat každého.
    Za němčinku chválím, když se prokoušeš základy, zjistíš, že je to docela milý jazyk :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, je to dost možný. Varianta, že by se učili trápit studenty už na škole (stejně tak jak se učí zubaři, jak to nejvíc tráznit pacienty...;D)
      Snad to opravdu milé bude, doufám... :)

      Vymazat
  3. ""Jako učitelku jsme ale dostali naprostou kundu, to se fakt jinak říct nedá.""

    :D :D :D :D :D :D

    pobavilo toto na celý deň :D

    inak, super článok

    k článku - každý jazyk sa hodí, ja mám neminu na gympli a ver mi, máme tak prísnu profku, že ani mucha "nezabzučí" na hodine, proste hrobové ticho, ale chcel som ti len povedať, že učiť sa neminu, tiež nie je med lízať

    ja ju mám 4 rok a tiež neviem viesť dialóg z neminy, je to kurva ťažký jazyk, ale základné veci ako napr. čítanie s porozumením, prekladanie atď mi ide hravo, problém u nás je len - viesť dialóg a posluch = to sú tie najťažšie veci, s ktorými sa podľa mňa človek vysporiada len a len v zahraničí...

    držím palce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela se mýlíš, velmi dobře německy se můžeš naučit i bez toho, abys vyjížděla do zahraničí. Jednak máš možnost chodit na kurzy konverzace, dále ve větších městech najdeš spolky (přátele) německého jazyka a další velmi významný zdroj je televize a internet. Proč si myslíš, že žáci na školách většinou nejlépe mluví anglicky, přitom většina z nich v anglicky mluvící zemi nikdy nebyla? To je proto, že s tím jazykem jsou v kontaktu díky TV a internetu, ale tyto zdroje existují i pro německý jazyk.
      Dám ti radu, dívaš se ráda na nějaké seriály, třeba na Vampire diaries? Existují i v německé dabingu, dám ti odkaz na stránky, kde jsou tuny německého materiálu.

      http://kinox.to/

      http://www.movie4k.to/

      Vymazat
    2. samozrejme, nehádam sa, že človek sa môže naučiť perfektne jazyk aj doma (chodením na kurzy) ale na čo na kurzy, keď sú tak drahé? za tie peniaze môžem pobudnúť pár mesiacov v zahraničí - pracovne, brigádne a ešte zarobím

      nech žije individualita

      Vymazat
    3. Díky Anonyme 1, jsem ráda, že tě to rozesmálo :)

      Anonym 2: Takový seriály moc nesleduju, ale když už jsem nějakej sledovala, tak mě to bavilo, tak to zkusím, třeba mě to chytne. Spíš trávím hodně času na youtube :D Ale třeba Zoufalý manželky, Přátelé a nebo Sex ve městě mě fakt berou... :) Dík za odkaz :)

      Vymazat
    4. Díky za další super článek, u tý francouzštinářky sem se fakt pobavil... :D
      Já osobně jsem se francouzštinu učil cca 8/9 let a taky toho moc neumím (za což můžou, jak si osobně myslí, ty učitelky, které prostě nedokáží motivovat). Od primy ale máme i němčinu a to je něco jiného. Tam sme dostali soudní překladatelku a to je fakt nářez, kterej donutí se učit (páč třeba za jednu chybu je už dvojka...), ale to, co jsem chtěl napsat (nebo ti spíš k té němčině poradit po mých sedmiletých zkušenostech s jazykem) bylo to, že je dobrý třeba takový seriál pr začínající němčináře, který se jmenuje "Jojo sucht das Glück" od Deutsche Welle a maj tam i další materiály podle různých úrovní a i my, to používáme, takže to taky můžeš zkusit.


      http://www.dw.com/de/deutsch-lernen/jojo-sucht-das-gl%C3%BCck-folge-1/s-13359

      http://www.dw.com/en/learn-german/s-2469

      Hodně zdaru, aneb Viel Glück, liebe Bloncka! :D

      Vymazat
    5. Díky za tip, určitě to zkusím :) Dost sleduju americký/australský yourubery a myslím si, že jim dobře rozumím. Začala jsem s tim asi před dvěma lety a od tý doby šla moje aj dost nahoru, tak snad to takhle bude i u nj :)
      Mám pocit, že jsem ten seriál Jojo sucht das Glück už někdy viděla, možná na střední na nějakym suplu. A pak že dvakrát nevstoupíš do stejný řeky.... :D

      Vymazat
  4. Skvělý článek, který mě nakopl pokračovat dál, i když mi síly kolikrát docházejí...Děkuji Bloncko! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj. Mam podobný zážitek ze základní školy, jako máš ty s francouzštinou. Chodila jsem na jazykovou základku, takže jsme v 6. třídě dostali k angličtině ještě němčinu. První rok byl super, měli jsme fajnově příjemnou učitelku v letech. Trpělivou, ochotnou a hlavně milou. Naučila nás pořádně základy, na kterých jsme měli stavět další roky. Němčina mě strašně začla bavit a ten jazyk jsem si zamilovala. Jenže přišla jiná učitelka, která měla v hlavě vymleto, chovala se k nám jako k malým dětem a šišlala na nás (což neni úplně adekvátní k 13letým klackům :D ) . Za ty 3 roky, jsme se nenaučili vůbec nic,ale opravdu nic. Pak jsem šla na střední veterinární, kde máme jenom angličtinu (kde ta úroveň taky není zrovna valná, žiju jenom ze základky, v podstatě se jí neučím). Teď v červenci jsem byla 3 týdny na praxi v Německu. Měla jsem z toho hrozný strach, že se nedomluvím, no prostě klasický strach z cizí země na vlastní pěst. Německy jsem začla mluvit zase po nějakých 3 nebo 4 letech, a na konci už jsem šprechtila jako bejk. Samozřejmě to nebylo ideální, jako rodilej mluvčí jsem nemluvila,ale myslim že to zas tak špatný nebylo. Koneckonců, našla jsem si tam pár kamarádů a známých a už mi telefonují, ať je přijedu navštívit. :) Tak jsem ti jenom tímhle chtěla vyjádřit, že s tebou plně souhlasím,a že pokud člověk zatne zuby a naučí se aspoň ty základy, tak se neztratí, protože v cizině ti ty lidi stejně hrozně pomáhají.
    PS: tvůj blog je strašně inspirativní, strašně hezky a čtivě píšeš a každý den kontroluji,zda nejsou nové články :D už jsem si i pořídila ty staré modelovky,ty 3 knížky, protože pokud mi nevyjde veterina, chci zkusit medicínu. Takže du hast gut gemacht, macht weiter so! Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový zážitky jsou vždycky super, člověka to někam posune. Je fajn, že ses pak zase pěkně rozmluvila... Je to vlastně i takovou motivací pro mě :D :) Snad u toho vydržim tentokrát...

      Díky za přízeň, tvůj komentář mě hodně potěšil :) Přeju pěkný nervy k přijímačkám k veretině, vim, že to taky neni žádnej med. Spolužačka se tam dostala, ale celej čtvrťák byla na prášky :D

      Vymazat
  6. Skvělý :D My měli na fráninu asi tu nejhodnější a nejmilejší a nejstarostlivější učitelku na světě a dopadli jsme naprosto stejně. Vždycky říkala: "já vám nechci dávat ty špatné známky, když jste tak hodní... ještě by vám to pokazilo vysvědčení." Těm dvěma, co trochu něco občas vyplodili dala 1 a nám ostatním dvojky. Neumím říct kolik mi je a kolik je hodin... Po šesti letech. A u přítele doma jsou germanofilové a baví se tím, že překládají věci do němčiny ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, já si připadám vedle přítele jako debil, zdá se mi, že všechno umí líp - od medicínský oblasti až po němčinu. Snad jenom v psaní blogu jsem napřed - žádnej totiž nemá :D

      Vymazat
  7. Zdravím, všichni kdo se v tom množství medických blogů už ztrácíte, doporučuji tenhle web a facebook, třeba to trochu zpřehlední (ale třeba taky ne :D).

    - http://medickeblogy.blogspot.cz/

    - https://www.facebook.com/pages/Medick%C3%A9-blogy/1462622124063732

    OdpovědětVymazat
  8. Dvě slova: Francouzské gymnázium.

    Francouzštinu už nikdy víc. Studium jsem zakončila argumentovanou dizertační prací následovanou ústní maturitou a od té doby nechci mít s tímto jazykem nic společného. (Dobře, občas si pustím Elle Me Dit od Miky a najednou jsem velký frajer, co tomu rozumí... Ehm.) Na vysoké mám akorát angličtinu a pohrávám si s myšlenkou učit se ve volném čase rusky. :)

    Nicméně, musím podotknout (jako ty), že bez francouzštiny bych asi nebyla tam, kde jsem. Díky ní jsem si vybrala maturitu z fyziky (možnosti MAT, FYZ, DEJ, ZEM), která mě následně chytla a stala se i mým studijním oborem.

    Zdraví ne-medik, ale velký fanoušek tvého blogu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky moc pěknej příběh... :) argumentovanou práci ve frj bych opravdu nehctěla prožít :D Je fajn, že tě to nakonec taky dostalo tam, kde jsi teď spokojená. Ruština je, co jsem slyšela, snad poměrně jednoduchá, tak se do toho ,,jentak" pusť, určitě se ti to neztratí :)

      Vymazat
  9. Muzu se zeptat kdyz jsi delala prijimacka do plzne na vseo a zubní, dostala ses ? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, dostala jsem se :) Na všeobko s přehledem, na zubní mi chyběly tři body, takže by to podle mě spravily jednou projetý plzeňský modelovky a bylo by to v cajku :)

      Vymazat
  10. Ahoj kolegyňko :) Přidávám si tě do oblíbených blogů, zrovna nastupuju do prváku na LF MU, ale na všeobko :)

    OdpovědětVymazat
  11. Mluvím plyně francouzsky. Měla jsem totiž skvělou francouzštinářku. Po 15 letech němčiny neumím ovšem říct ani, že mám psa :) Náš němčinář byl totiž totální debil! Je to neuvěřitelné, jaký mají učitelé dopad na budoucnost svých žáků! Někdy si říkám, že se celý systém pedagogického vzdělání podceňuje ... nu, kdyby někdo hledal zajímavé tipy, jak na cizí jazyky, navštivte můj blog. Jazykům jsem totiž nakonec propadla (jen ta nemčina ... Scheize!) natolik, že o nich bloguji :)
    https://jazykovamarie.wordpress.com/2015/11/01/objednat-si-pivo-v-jedenacti-jazycich/

    OdpovědětVymazat